Galaxie tančí menuet a víří hvězdný prach, hvězdy ztrácí hlavu při milostných hrách.

Je útulno v tvých verších.

To je sen...

Myslívám na to.

Krásná, odlitá do půvabné formy asociací...

Moc hezky napsané. Vedle pokory cítím smíření a to je taky ctnost a veliká.

Možná fakt jo... Pusťme to z hlavy.

Jééééééé. To se mi líbí. Milé po ránu. Tak krásný den.

Ono asi nic není napořád, ale smířit se, to je fuška.

To je tak hezké.

Naděje po konci budoucna.

Mnohovýznamové s jedním zacílením. Zamotávám se - rozmotávám se a jdu za světýlkem do bažin... Mají bažiny něco společného s bažením? Ba že.

Zasnil jsem se. Přivádíš svými verši do čiré krásy.

Zasnil jsem se. Děkuji.

Je to fujtěžký, ale popsáno skvostně. Inu každý máme hromádku svého šrotu... Vlastně cizího.

Ty mlsalko - otevíráš mi škvíry do zapomenutých světů.

Moře klidu a Moře bouří v Moři ticha bolavá duše bolestivě touží...

Takové toužení a tolik chyb za námi. Odpověď možná zná jen měsíc s hvězdami, co do postelí se nám dívají...

Jako hodně malý jsem chodil kolem Divíška. Ten už se konečně vrátil za demarkační linii a pamětní deska se vrátila na radnici, myslel jsem si, že svět už bude v pořádku...

Všeptáno o čase lásky do krajiny. Moc hezké.