To mi píšeš z duše. Nikdy jsem nepochopil, kde lidé berou tu jistotu k jednoznačným kategorickým odsudkům. Aspoň můžu být potěšen, že nejsem sám, kašpar nerozhodný, co se nechá utáhnout na vařené nudli...

Hezké. Jen s tou kaluží je mi to líto.

Na mě moc konkrétní. Sice zajímavá výpověď, ale spíš prozaická.

Budu patrně jednou z ovcí a mělo by mě to urazit. Jenže já nejsem vztahovačný a taky jsem si vědom, že pro nějaké tvrzení v tomto směru, by autor bez osobní zkušenosti musel zatraceně nabírat fakt a pramenů.
Ono to vlastně fungovalo podobně jako nyní a podobně jako vždy. Nahoře byl svět establišmentu, kde si hráli své hry. V té době natolik nezajímavé, že slovo politika ztratilo smysl a nikdo se o to, co se tam děje nestaral. Díky tomu jsme měli mnohem víc času na zajímavější myšlenky.
Pod tím byla masa, která dělala, že jim to zobe a chodila do háku a hrabala si pod sebe. Mluvím o 70. v 80. už masa přestávala dělat, že jim to zobe. No a mezi tím se pohybovali jedinci s různou úrovní svobody ducha, která je nezcizitelná v každé době.
Pro mě jsou tu dva základní rozdíly:
Současná svoboda je snad skutečná.
Současná masa jim to skutečně zobe.

Čest i Tobě úderníku...

Hezké. Zvedl bych palec, leč nejde-li to virtuálně, činím slovně. Líbí se mi takové nejasno, sladko-kyselo, smutno a nadějno. Nevím, co si mám myslet, ale vím, co mám cítit. Dobrý zásah, alespoň do mě ano...

immo002: Amelie M.: ...co vy vite ;-) Mimochodem to byla spíš taková erektilní představa, netušil jsem, kam ji slétající se dravci posunou.

Myšlenka se mi moc líbí. Dobrý nápad.

Dík za připomenutí. Já tam účinkoval jen pohostinsky než mě vyrazili a o nějaký ten pátek dřív, ale veselice s páternostery patřily ke každodennímu veselí. S těmi drážkami bych si hlavu nelámal. Mě to například úplně vypadlo. ...a je fakt, že Když člověk jezdí každý den tou samou tramvají do práce a pak zase zpět moc inovativních podnětů nepřijde, snad v létě tu a tam skrz oděv vystupující bradavky, ale i to je stále stejné...

Hezké...

Boží. Přeposlal bych, ale adresát neznámý...

Nejlepší léta jsou nejhorší, ale když přejdou, člověk si říká, jak to ještě bylo dobré.

Jo a přírodě jsi úplně fuk. Při nejlepším Tě použije jako stavební materiál pro další experimenty. Ovšem to pozitivní naložení je nakažlivé, tak děkuji.

Čumím, rozumím i nerozumím...

Tahle se obzvlášť zdařila. Radost číst a radost přemýšlet.

J8 bych byl pro, že čím víc dáváš, tím víc zbývá... Nápad, ovšem pěkný.

Taky mě to bolí.

Fíha... Bez komentáře s obdivem.

Amelie M.: Rosa: Pocit znám a mám to podobně jako Amélie. Už se tím moc nevzrušuju, měl jsem i desetiletou "přestávku". Jako báseň za mě nic moc, ale to se podá.

Líbí, takže není, co kritizovat, kdyby bylo, asi bych nepsal :-)