V cukrárně

Očima hltal tu krásu před sebou, cítil, jak se mu zvyšuje tep, zrychluje dech ... připadal si jako ... jako v cukrárně ... vzal bych si asi pět kousků, ten, ten, ten a tyhle dva ... dva růžové indiánky ... už od pohledu byly tak sladké, že nevěděl, u kterého začít ... nejdřív vzal do rtů ten levý ale hned se mu zželelo pravého ... jazykem a jemně i zuby se ho nejprve dotknul, ale indiánkovi to bylo málo ... cítil, jak mu v ústech taje a dává mu ochutnat víc a víc ... jenže vedle ještě čekají dva vanilkou vonící žloudkové věnečky, co se už chvěly nedočkavostí až jim věnuje trochu své pozornosti ... co s tím? nevzal si větší sousto než zvládne?

... ještě tu totiž je ten pátý kousek, laskonka ... navenek chřupavá a uvnitř ve skrytu krémově vláčná. nejdřív se snažil jazykem dostat mezi ty dva křehké plátky a ochutnat náplň ... z povrchu se začnou odlamovat drobečky, jak se štěrbina rozšiřuje, jenže trpěivost dochází a dál už jen tvrdě a nekompromisně, zezadu, zepředu, zespoda, zvrchu ... až zbydou všude kolem jen ty drobečky, jako vzpomínky, které jeden po druhém špičkou jazyka sbírá a vychutnává si ještě špetky toho, co bylo.