Povzdech

příběh života.. je v ní tolik..

Mlčeti Zlato: vyhynutí nehrozí, kdo v sobě lásku nosí... navenek křehký, však uvnitř houževnatost sama... to láska nás zocelila...
Díky ní jsme tady... to nevíš? :-)

kmotrov: milostné poblouznění nemůže být láskou...
láska je něco, co vyklíčilo v hloubi duše, zakořenilo a vyrůstá na povrch s vytrvalostí plevele a krásou nejexotičtějších květin (nebo kopretin, čekanek a lučních zvonků to je fuk)... vytrhat ji se každý brání, ale někdy není zbytí...
Vytrvalost manželství nepokládám za šedou... v mých očích hraje všemi barvami... ovšem... je-li to vážně láska a ne jen zvyk či strach ze změn...
Víru mám v úctě, i když již od dětství mě pohled na Krista na kříži spíše rozesmutnil, než vyvolal pocity lásky... snad lítosti... možná... v tomto směru mi dětské oči zůstaly...
Definici všeobjímající lásky neznám a nevím, chci-li znát... z úst člověka taková definice zní spíš jako umně zamaskovaný důvod nedostatku lásky pro své nejbližší...
A další možnosti? Nač je probírat?

A co je to láska? Jeden může vidět milostné poblouznění, druhý šedou vytrvalost manželství, třetí Krista na kříži, pro jednoho je láska k jednomu člověku vším, pro druhého je to málo, hledá všeobjímající lásku, určitě jsem nevyčerpal všechny možnosti...

Je to takové smutné a při tom útulně smutné. Leč neboj. Poslední snad nebudeš. Přeci nevyhyneme...

Orionka: jsi příliš shovívavá. Děkuji :-)
Vynořit se... někdy to už bez cizí pomoci nejde...

Tak hlavně se neudusit :). Asi to chce se vynořit, ale básnička se mi líbí, hezky vyjádřeno.