mÚza

A to mně tam ta poslední strofa zase sedí. Tohle na mne rozhodně zapůsobilo a ne v negativním smyslu

To mi něco připomíná...

Po prvním přečtení mi to přišlo jako takový poetický dvouvětný horor, ale čím se do ní začítám víc a víc, tím více mne bolí...

ten konec je super...

Vlastni stopy za rohem jsou velkej podraz, dobře to znám. Kolikrát já už v nich zabloudila...

Tohle je hrozně skvělý, mám rád takovéhle proudy myšlenek a pseuupoetické okecávání těhlech velikých maličkostí.

ano, ano, ano...to je asi to nejlepší, co jsem od tebe četla

Stream of consciouness
Mám ráda tenhle styl psaní, jednu dobu jsem na něm ulítávala a toto mi uplně připomnělo jednu knihu od finského autora Penttiho Saarikoskiho Dopis pro mou ženu, jen je to méně sprosté a více poetické. Každopádně to ve mě probudilo jakési žluté světo, jenž ve mě žilo po celou dobu čtení. Bylo příjemné a při každém slově mi na mé sítnice promítalo přesně ten fragment okamžiku, o kterém jsi psal. Téměř bych si přála říct, děkuji, že jsem si to mohla přečíst.

Parádní myslenka...ach, velice ráda bych si ho někdy opravdu poslechla.