Popíjím

Mám v hlavě rozlito.
Pokukuji po sobě na lavičce naproti. Čtu ve svých očích a listuji svými vlasy.
Pro vlastní potěchu se tahám za copy
a v hlavě mi uspokojivě žbluňká moře rozpitých podvečerů.
Pod každým z večerů spolehlivě najdu vrstvy rán.
Ran, které mi osud prý dlužil.
O sud dluhů opřu starý radosti,
a dosti piju.
Večerní nálady a rozlité myšlenky.
Nechci ztratit ani kapku. Ale kapičku se za to pití stejně stydím, víš?
A některé radosti rezaví.
A přitom, já vážně myslela, že deště mám ráda.
Ale ještě mám ráda ještě víc.
Ještě další večer, ať k večeři naservíruju ony osudné sudy.
Ještě další rozlití.
Ještě pár kapek.
Jenom dneska ještě.
Potom bude už. A slibuju, už nebudu.
Už nebudu popíjet sama sebe.