Krátká a jednoduchá povídka z EDDR o snu, lásce a lidskosti, s dobrým koncem. Výsledek dnešního workshopu tvůrčího psaní.
přidáno 27.08.2019
hodnoceno 8
čteno 56(10)
posláno 0

Programátor Marie Vondra vystoupila ze zadního vozu tramvaje linky 10 u Ústřední nemocnice. Byla ospalá, tak ani příliš nevnímala, kam jde. Najednou se však ocitla na nástupišti autobusové zastávky a zrovna přijížděla linka 47 směr „Kerhelník a zpět“. Marie Vondra pocítila, že tento autobus změní její život, a protože měla sklon takovým mystickým vnuknutím věřit, nastoupila. Posadila se naproti dveřím, a než autobus dojel k příští zastávce, která se jmenovala Hřbitovní náměstí, usnula.

Zdálo se jí, že je ve světě, kde lidé přišli o všechny emoce, city a touhy. Jsou ovládáni předprogramovaným firmwarem, který dodávají nadnárodní korporace a optimalizují pro svůj vlastní zisk. Jen roboti se v tom světě umí milovat, toužit po něčem či se sami rozhodovat.

Marie Vondra z toho byla nešťastná a snažila se naprogramovat lidem city. Koupila si dívku s identifikátorem Alenka, otevřela integrované vývojové prostředí a učila ji lásce. A s každým tisícem řádků zdrojového kódu dělala Alenka pokroky a Marie Vondra už se těšila na intimitu ladění.

Najednou se Marie Vondra probudila. Zjistila, že to mladý řidič-žena ji budí. Ve spánku objela celý Kerhelník a vrátila se zpět až na konečnou stanici Nádraží Jedice.

Marie Vondra zvedla hlavu a jejich pohledy se setkaly, což oběma vyrazilo dech.

„Mimochodem, já jsem Lenka Králíčková,“ představil se řídič. „A vy?“

„Marie Vondra,“ řekl programátor. A i když to ještě ani jeden z nich netušil, byl to začátek jejich společného života.


----
Vložený obrázek pochází z díla „Ester Krejčí“, jehož autorem je „Singularis“, a podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Česko ( https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/cz/ ).


přidáno 29.08.2019 - 17:43
Meluzina: Tvoje myšlenky nejsou vůbec zcestné. Mohlo by se třeba stát, že nějaká firma by chtěla lidem cosi jako nirvánu nabídnout, ale mělo by to nechtěné vedlejší účinky a skončilo by to tak, že by pak ti lidé byli ještě mnohem závislejší a ovladatelnější než jsou teď.

Líbí se mi, že ta povídka podněcuje takové úvahy... :-)
přidáno 29.08.2019 - 17:39
Amelie M.: Ta životní fáze je dobrý postřeh. Věřím, že v některých životních fázích se lidé mohou plnohodnotně zamilovat i platonicky a pak by to mohlo jít.
přidáno 29.08.2019 - 09:22
Singularis: čas, který jsem povídce věnovala nepovažuji za ztrátu, docela mě bavilo o tom zapřemýšlet, proč, jak a tak

jinak co se týká tvé reakce, asi úplně nesouhlasím s myšlenkou, že se nelze zamilovat do robota, pokud není poměrně věrnou napodobeninou člověka.. umím si představit, že dost lidí podlehne i jen iluzi o citech a souznění, a fyzično jde stranou.. asi záleží, v jaké životní fázi se kdo nachází a na jeho vlastní osobnosti.. jen si vezmi, kolik lidí uspokojuje jen komunikace po internetu, milá písmenka klidně od neznámých nebo pro ně nepřitažlivých lidí.. a tak by to mohlo fungovat i s roboty..
přidáno 29.08.2019 - 02:14
Hmmm, love story mi nesedí, o tom už byla řeč. Nicméně jsem na základě povídky přemýšlela, jestli je možné, že se lidé dobrovolně vzdali emocí a postoupili tak do nějaké vyšší dimenze bytí a hned jsem si vzpomněla na pana Spocka. :-)
Emoce nás činí zranitelnými, snadno ovladatelnými atd. Navíc oproštění od touhy je i cílem některých filosofií a náboženství. Nebyli bychom pak ve stavu jakési nirvány?
Jenže to tu nesedí, protože tady jsou lidé programovatelní. Tak nic. :-)
přidáno 28.08.2019 - 17:10
Severak: To s těmi pohledy se mi nechtělo popisovat. :-D
přidáno 28.08.2019 - 16:59
Amelie M.: Souhlasím. Myslím, že se na té povídce dost negativně projevilo to, že jsem ji psal/a na workshopu tvůrčího psaní a ta jejich metoda mi neprospěla. Fungovalo to tak, že jsme nejprve napsali krátký text na několik slov, pak jsme ten text měli vylepšit s použitím odpovědí na otázky o smyslu našeho života, úspěších a neúspěších, a nakonec jsme měli strukturu děje přenést do prostředí, které je nám blízké.

V mém případě ten původní text byl o básníkovi, který při procházce po poli uviděl kombajn a ve své fantazii se propadl do světa, kde se v konvicích vaří moč a do záchodu lije čaj; byl z toho nešťastný, protože mu moč nechutná, tak psal básně, ve kterých vyjadřoval svoji touhu po návratu, a tu touhu vyslyšela dívka Alenka, která ho vzala za ruku a králičí norou ho vytáhla do normálního světa a žila s ním šťastně až do smrti. Takže ta myšlenka o citech robotů je tam jen proto, že v původním textu byl svět, ve kterém jsou věci tak nějak obráceně. Jiný smysl tam nemá.

Zamilovat se do robota, pokud není poměrně věrnou napodobeninou člověka, je docela problém, protože to odporuje sexuální orientaci. Lidé jsou sexuálně orientovaní jen na lidi. Inteligentní tvory, kteří se lidem nepodobají (vzhledem, hlasem, ...), je pro ně hodně nepříjemné i jen vidět, natož milovat. Člověk se sice může zamilovat i do člověka, který ho sexuálně nevzrušuje, ale pokud vím, obvykle z toho nebývá dostačující a plně uspokojující vztah.

Absence možnosti procítění zřejmě vychází z toho, že jsem se do psaní dost nutil/a, měli jsme na psaní hodinu a moc se mi do toho nechtělo.

Takže se omluvám za čas, který jsi té povídce musela věnovat...
přidáno 28.08.2019 - 14:09
souhlas s Amélií. Povídka je moc rychlá.

Kupříkladu "jejich pohledy se setkaly, což oběma vyrazilo dech" je trestuhodná zkratka, ale uznávám, že já sám občas dělám podobné zkratky.

To, že roboti ve snu měli city a lidé ne, sice smysl nedává, ale na druhou stranu je to sen a ten může být bez smyslu.
přidáno 28.08.2019 - 07:57
.. dnes budu asi spíše kritická, povídka na mě působí poměrně rozporuplně, četla jsem ji několikrát a vždy v ní najdu něco, co mi nesedí s celkem, tak třeba..

lidé nemají emoce, city, touhy, ale roboti se umí milovat - proč tahle myšlenka? proč vkládat to, co patří lidem, neživým tvorům, kteří se tedy chovají pak jako lidé? snad jen kvůli jejich delší životnosti, ale jaký by z toho byl opravdový prospěch? .. nakonec, proč z toho byl marie nešťastná, i do robota se dá zamilovat, pokud má lidské vlastnosti

jinak mi trošku vadí ta úsečnost s jakou je povídka napsaná, posouvá se velmi rychle kupředu, člověk ji nezvládne za tu chvilku ani procítit, takže na mě nepůsobí vůbec lidsky, necítím z ní skoro žádnou lásku a dobrý konec je možná dobrý, ale také tak rychlý, že ve mně opět nestačil nic probudit..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Autobus, který změnil programátorovi život : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Deziluze nezávislého spisovatele
Předchozí dílo autora : Cesta do hlubin úchylovy duše

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku