Singularis: Děkuji za dlouhý a obsažný komentář. Já si při psaní taky vzpomněla na Kittchenovy Sudety, ale psala jsem o těch svých, neb Kittchen má pražský přízvuk a naše příslušné Sudety se liší.
Málokdy přemýšlím o tom co píšu doslovně a teprve později nalézám další skryté významy. Té výšky ve vrstevnicích bych si asi nevšimla, díky za tenhle střípek. :)
U nás máme zastávku jménem Ricka, protože je to konečná uprostřed ničeho a skoro nikdy tam nikdo nejezdí.

DDD: Díky! Pořád mi ale připadají neadekvátní.

Stin: Hlasitě!

chybí ti tam 'se'
krasohlouposti se nám tady nějak rozšiřují

taková opulentně mytologická až pohanská. fénix se mi k vánocům nějak nehodí, ale stejně nesněžilo, tak co.

utíkej

Yana: ale ne, moje chytrost jsou z 90% kecy. díky za komentář - napiš třeba proč se ti to líbí, nebo co ti to připomnělo. pro mě báseň nemá ani tak cenu, když je líbivá, jako když je sugestivní.

Zamila: Haiku nemá hluboký a plytký smysl, haiku je zachycení údivu nad prchavým světem, jehož význam je nepostihnutelný a zároveň všudypřítomný. Haiku nemluví o věčnosti, lásce, smrtelnosti nebo smutku přímo - nepopisuje básníkovy emoce, ale prostředí či obraz, který v něm emoce vyvolal.
Samozřejmě že má 'haiku' se asi za haiku považovat nedají (je tady věčná otázka toho, dá-li se útvar napsaný v jiném jazyku než v japonštině za haiku vůbec považovat), nicméně nemyslím si, že na každé haiku má to, co je ze západního pohledu považováno za 'hlubší smysl' - postavíme li např. umyla jsem si hlavu/kamkoli přijdu budou teď/loužičky vody nebo bílé svítání/nahoře na šódži/sedí můra (myslím že od hegikóta) oproti zcela zjevnému na holém kopci/ani koutku který by/zbarvil podzim od sonodžo, vidíme, že 'hlubší smysl' není jedním ze základních faktorů, který haiku definuje. (Ovšem co je to taky hlubší smysl - dá se najít ve všem. Můžu například říct, že mé druhé haiku symbolizuje to, jak člověk svou přítomností znemožňuje existenci míru a klidu v přírodě, který tak často oslavuje a tedy odsuzuju tyto ódy jako neautentické a ejhle, vyloupl se.)
((Další otázka je kolika způsoby se dá interpretovat báseň a záleží-li vůbec na autorově záměru, což celé hledání hlubšího smyslu zpochybňuje.))
Nicméně děkuji za komentář - spojení vzlíná - z hlíny je tam záměrně, jde o pokus o zvukomalbu, která do haiku formálně patří a má se přenášet i do druhého verše. (To ovšem neomlouvá to, že zvukomalba je to mizerná.)

čtu a tě a pořád mě to hrozně baví, ale většinou mi chybí slova a nemám jak komentovat, protože ta báseň to tak nějak řekne sama. až vydáš sbírku, pořídím si ji.

krásně seversky laděná, až mám husí kůži

Homér: Jo, jsem v Anglii, je tady zima jako v psírně a se vším se jedí fazole. Název se mi povedl víc než básnička, řekla bych.

Umouněnka: vzdyt se zname, byvala jsem cvokhauz :D a jsem od ovy, aktualne ale v anglii

ten konec se mi moc líbí, ale celá báseň je fajn, ačkoli hromadu řádků začínajících slovem "jsi" většinou moc nemusím.

i quite like it, even though it's really short and simple. it reminds me of haiku somehow, evokes a feeling that a lot can be said through such few words and a singular image. (peaceful modern person, safely behind the barrier of his windows and doors, protected from the horrors that lurk outside, reading about other people being monstrously human.) it's also weirdly reminiscent of lovecraftian stories, i have no idea why, maybe it's because of the oxymoronic dark night/late evening combination that i find similar to one theme in his piece a name of which i really can't recall.)
nazis are not my favourite bedtime story, but whatever strikes your fancy.
why is it in english tho?

Homér: neni zac. Jeste se mi od nej hrozne libi Jezero.

Zamila: Taky si myslím. Leze na mě apatie.

Severak: Kittchen je divný hudebník, kterého jsem poslední dobou začala poslouchat a hrozně mě baví. Našla jsem ho přes písničku Sudety.

Já nevím co ti sem napsat, úplně mě to dojalo. Krásná slova.

krásu a krásy opakující se v první sloce, jinak fajn.

Nic proti angažované poezii. Ale tohle není poezie.