o čaji a o modré
![]() ![]() ![]() ![]() |
honey oolong (první nálev)
vzlíná z hlíny
neglazované konvičky -
čaj ze sta sklizní
modrá
šlápla jsem na list
a sojčí křik pročísl
modrou oblohu
vzlíná z hlíny
neglazované konvičky -
čaj ze sta sklizní
modrá
šlápla jsem na list
a sojčí křik pročísl
modrou oblohu

Tom Cortés: To je samozrejme pravda, narozdil od poctu slabik nejde toho vetsina prevest do jineho jazyka, protoze napriklad sezonni slova a celkova symbolika haiku je hluboce zakotvena v japonske kulture a historickem a etnickem kontextu. V cestine a v ceske poezii rozhodne neexistuje tak propracovany system symbolismu, ale myslim si, ze hodne se toho z haiku (s trochou flexibility) do czaiku prevest da. Problem je ze nas vztah k folkloru a prirode je diametralne odlisny od toho japonskeho, coz znacne snizuje mnozstvi potencialnich ctenaru. (Jsem rada, zes to nakousl a primel me pokusit se zformulovat muj nazor, uz delsi dobu uvazuju, ze se tim budu vice zabyvat. Napred si ale musim sehnat vic informaci.)

casa.de.locos: Už jste narazili koukám na leccos, tak jen přidám, že v otázce české podoby haiku asi nemá smysl parafrázovat na sto procent japonskou báseň, co se týče její formální stavby, protože v japonštině je tam mnohem víc než téma a slabiky: je tam i rozložení slabik, zvukomalba a předepsaná slova (znaky), jinými slovy je vcelku jedno, že ti tam ulétla slabika navíc.
Víc bych asi řešil obsahovou stránku haiku a jejich náladu, což si myslím, že se ti povedlo vcelku přesně, ale kdo ví, třeba by nás ostrovní národ vyvedl z omylu :)
Víc bych asi řešil obsahovou stránku haiku a jejich náladu, což si myslím, že se ti povedlo vcelku přesně, ale kdo ví, třeba by nás ostrovní národ vyvedl z omylu :)

Abych dodržel tradici, kterou jste tu zavedli...
1. první, co to ve mně vyvolalo byla chuť puerhu kvůli vzlínání z hlíny, ale po druhém přečtení to naopak navodilo klid, pohodu, čajovnu, já zabořený v rohu místnosti v polštářích na sezení a vůni čaje
2. vzpomínky na vandry a letní toulky přírodou :)
1. první, co to ve mně vyvolalo byla chuť puerhu kvůli vzlínání z hlíny, ale po druhém přečtení to naopak navodilo klid, pohodu, čajovnu, já zabořený v rohu místnosti v polštářích na sezení a vůni čaje
2. vzpomínky na vandry a letní toulky přírodou :)

Jasmínový čaj... jeho vůně...
Husí kůže snad z chladu podzimu, co poházel barevné listí po zemi, snad z křiku sojky, kterou vyrušilo mé podzimní brouzdání v listí...
To brouzdání miluju...
Husí kůže snad z chladu podzimu, co poházel barevné listí po zemi, snad z křiku sojky, kterou vyrušilo mé podzimní brouzdání v listí...
To brouzdání miluju...

ta druhá mi jasně připomněla dětství a "lesního policajta", a taky jakékoli vniknutí na cizí území a taky babičku...no a první, prostě šálek čaje s dobrou kamarádkou a je v ní všechno to ryzí :-)

Moc se mi to libi. Vzlina z hliny je krasne vyjadrena nedokonalost neglazovaneho nadobi. Za me je to v obem bezchybne a ma to krasny hluboky smysl.

U toho prvního trochu nevycházejí slabiky, ale jinak se mi obě líbí. Jak vlastně křičí sojka? :D

Možná ti bude připadat moje interpretace přízemní a moje fantazie nedostatečná, ale:
Při čtení první básně si představuji sáček čaje pokojně plovoucí v teplé vodě v kulaté keramické misce, kterou držím v dlaních a hřeje mě.
Při čtení druhé básně si představuji listnatý les na podzim, jehož země je pokryta hustou vrstvou žlutých a žlutohnědých listů, a pak něco mezí pípnutím a výkřikem. Následně mi vrtá hlavou, co dělá pták pod listím. Napadá mě, že třeba umírá.
Při čtení první básně si představuji sáček čaje pokojně plovoucí v teplé vodě v kulaté keramické misce, kterou držím v dlaních a hřeje mě.
Při čtení druhé básně si představuji listnatý les na podzim, jehož země je pokryta hustou vrstvou žlutých a žlutohnědých listů, a pak něco mezí pípnutím a výkřikem. Následně mi vrtá hlavou, co dělá pták pod listím. Napadá mě, že třeba umírá.

Yana: ale ne, moje chytrost jsou z 90% kecy. díky za komentář - napiš třeba proč se ti to líbí, nebo co ti to připomnělo. pro mě báseň nemá ani tak cenu, když je líbivá, jako když je sugestivní.

Zamila: Haiku nemá hluboký a plytký smysl, haiku je zachycení údivu nad prchavým světem, jehož význam je nepostihnutelný a zároveň všudypřítomný. Haiku nemluví o věčnosti, lásce, smrtelnosti nebo smutku přímo - nepopisuje básníkovy emoce, ale prostředí či obraz, který v něm emoce vyvolal.
Samozřejmě že má 'haiku' se asi za haiku považovat nedají (je tady věčná otázka toho, dá-li se útvar napsaný v jiném jazyku než v japonštině za haiku vůbec považovat), nicméně nemyslím si, že na každé haiku má to, co je ze západního pohledu považováno za 'hlubší smysl' - postavíme li např. umyla jsem si hlavu/kamkoli přijdu budou teď/loužičky vody nebo bílé svítání/nahoře na šódži/sedí můra (myslím že od hegikóta) oproti zcela zjevnému na holém kopci/ani koutku který by/zbarvil podzim od sonodžo, vidíme, že 'hlubší smysl' není jedním ze základních faktorů, který haiku definuje. (Ovšem co je to taky hlubší smysl - dá se najít ve všem. Můžu například říct, že mé druhé haiku symbolizuje to, jak člověk svou přítomností znemožňuje existenci míru a klidu v přírodě, který tak často oslavuje a tedy odsuzuju tyto ódy jako neautentické a ejhle, vyloupl se.)
((Další otázka je kolika způsoby se dá interpretovat báseň a záleží-li vůbec na autorově záměru, což celé hledání hlubšího smyslu zpochybňuje.))
Nicméně děkuji za komentář - spojení vzlíná - z hlíny je tam záměrně, jde o pokus o zvukomalbu, která do haiku formálně patří a má se přenášet i do druhého verše. (To ovšem neomlouvá to, že zvukomalba je to mizerná.)
Samozřejmě že má 'haiku' se asi za haiku považovat nedají (je tady věčná otázka toho, dá-li se útvar napsaný v jiném jazyku než v japonštině za haiku vůbec považovat), nicméně nemyslím si, že na každé haiku má to, co je ze západního pohledu považováno za 'hlubší smysl' - postavíme li např. umyla jsem si hlavu/kamkoli přijdu budou teď/loužičky vody nebo bílé svítání/nahoře na šódži/sedí můra (myslím že od hegikóta) oproti zcela zjevnému na holém kopci/ani koutku který by/zbarvil podzim od sonodžo, vidíme, že 'hlubší smysl' není jedním ze základních faktorů, který haiku definuje. (Ovšem co je to taky hlubší smysl - dá se najít ve všem. Můžu například říct, že mé druhé haiku symbolizuje to, jak člověk svou přítomností znemožňuje existenci míru a klidu v přírodě, který tak často oslavuje a tedy odsuzuju tyto ódy jako neautentické a ejhle, vyloupl se.)
((Další otázka je kolika způsoby se dá interpretovat báseň a záleží-li vůbec na autorově záměru, což celé hledání hlubšího smyslu zpochybňuje.))
Nicméně děkuji za komentář - spojení vzlíná - z hlíny je tam záměrně, jde o pokus o zvukomalbu, která do haiku formálně patří a má se přenášet i do druhého verše. (To ovšem neomlouvá to, že zvukomalba je to mizerná.)

když se mi něco nelíbí nepíšu nic, ale když se mi to líbí tak chci něco napsat a u tebe bych chtěla napsat něco chytrýho, ale nikdy nevím co, protože tvoje chytrost je nejvíc, tak promiň, napíšu jen líbí a připadám si jako blbec

Líbí se mi obě, ač bych byla radši ještě za hlubší smysl (jak už u haiku bývá) :-) Ale jsou barvitá a originální. I když podobnost slov "vzlíná" a "z hlíny" mě vcelku ruší.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
dvě nezimní nehaiku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : tam, kde se potkávají
Předchozí dílo autora : nehaiku
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 3» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Jeanie [15], Max the Fallen [13], se3slzu [14], Milly [12], Dadi [10], Tajemnáosoba [10], elis 77 [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)