kosti roznesou škůdci
ty lišky podšitý
a ve květech bude vonět rým


mi strašně připomnělo jednu písničku kterou jsem asi před půl rokem poslouchala na repeat.

boží

mám takový pocit, že had you felt it je hypotetický minulý subjunktiv. Pokud se ptáš, jestli to taky cítila, bylo by to 'have you felt it'

while heads up in the clouds
/../
to reach over the skies/
those stands we'd taken

nedává gramaticky moc smysl

minulý čas od mean je meant

nechce se mi pokračovat, fakt ne.

nevím proč si všichni myslí, že když napíšou banální báseň v cizím jazyce, který neumí dostatečně na to, aby nedělali hrubky, bude najednou méně banální.

Velice ráda! :D

Na hru bych koukla, pripomina mi trosicku puerovy Óky, studentskou recesi. Formatovani by mohlo byt prehlednejsi, ale rekla bych ze pro cteni to takhle staci :)

Za čárkou se píše mezera, rýmy kulhají, nedávala bych je vůbec, "kterýho" mě bolí. Nápad nice, provedení nic moc, ať už co se básnické formy nebo formátování týče.

Ale jo, templáři jsou svině.

Kostní moučkou pohnojíš nějaké hezké kytky. Tak.

Jo!!!

//mimochodem, tim Donnem jsi me fakt potesila

Myslim si, ze hyggelig sraz skutecne byl a jeste stale zpracovavam dojmy. Moc se mi libi prirovnani Yany 'ktera vsem vidi do duse' ke Galadriel (ale ve tretim veku, ne jako Artanis ;) ) a fotky ten text krasne doplnuji

Až na to srdce v předposledním verši, které to celé trochu sráží, je to skvělé. Hlavně "táhnou hastrmani"
Stýská se mi po Odře.

Singularis: Lasak: napsala jsem tělíško, protože jedna z prvních básní, které jsem kdy na psancích přečetla, je tahle https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=7043-modlitba a nějak to se mnou zůstalo. ale že šišlání ašočiuje glumíška, to plně chápu.

rozhodně je to metahemerlismus, už díky olze hepnarové zobecněné na pojem s malým písmenem. celkově na mě působí tak, že by se dalo deklamovat, hlavně

vynesen byl horlivý rozsudek, ne smrti, ale života, života poustevnických deprivantů; mohou zabít stovky mužů, ale již nezískají ty, po kterých touží, neboť smrt je nejneúprosnější z nejneúprosnějších

a možná jsem ovlivněná dnešní četbou ursuly le guin, ale grendelové mi zní jako mimozemská rasa, která se snaží naším jazykem sdělit svou realitu.

bavilo mě číst a líbí se mi, akorát bych možná zarovnala vlevo pro pohodlí čtenáře, ale zase takhle to má specifickou estetiku, která je možná důležitá.

Sedla jako facka do situace, moc hezká, kontextuálně smutná.

Jajaja.

Ale Rejvíz je hezký, byla jsem tam jednou jako pískle a pamatuju si spoustu zelené.

Letadlo: pobavit a zahrat, je to vzpominka na sneky a neocekavane prespani, a hezke veci.

Tradičně krásná, atmosférická a náladová. Měla jsem dneska Pocit, tak jsem musela zastavit auto na cestě mezi poli, vylézt ven a chvíli se koukat, do dálky, na mraky a na ptáka co se uměl zastavit v letu, a přišlo mi, že ten obraz tam v té chvíli byl, protože byl paralelní k mému pocitu, nebo můj pocit byl paralelní k tomu obrazu. A teď se mi to samé stalo s tvou básní, sedla mi do nálady, takové změnové, rozhoupávací se.

Jó už jsem si říkala kde je ti konec a vida, Letadlo opět přistálo u nás a veze dobrou poezii. Líbí, co víc říct?
Neumím hrát na kytaru.

no nerada píšu na přání, většinou pak nic nepřijde. kdž to někdo umí, proč ne.

Jo, líbí. A vůbec, doraz na sraz.

Takové hodně prvoplánové, jednoduché, ale sladké. Proč ne.

Yana: děkuju, snažím se psát upřímně, ne vždy to jde. s pokorou bojuju.