![]() |
|
komentáře uživatele :
jj, to je asi pravda... nebo lež? kdo to rozezná...nééééé, máš pravdu... je to tak... hezká
Znám tu zkušenost a vím o čem píšeš, před 8 lety mi pod rukama odešla roční labradorka a já si tenkrát uvědomila spoustu věcí i to jak je důležité je být nablízko ,když k tomu dojde, pro obě strany, ale to jsem netušila , že letos to budu muset prožít s nejbližším člověkem a jak mě to zasáhne...ale jsem ráda, že jsem to dokázala ,až do posledního dechu, až do posledního úderu srdce...jen nevím, jestli až já budu odcházet, bude mě někdo držet za ruku... hodně radosti s novým pejskem S.
tak to je opravdu stínové divadlo, jako bych seděla v hledišti a cítila tu atmosféru, moc krásná...
Nell: děkuji za zastevení i komentář , potěšil ...
ŽblaBuňka: já věděla, že se někdo chytí... ;-) díky
Běhal mi mráz po těle, ale někdy opravdu nemáme volbu, budu hrdina , když se nechám zabít já? , a pro koho? smutné je , že za to rozhodnutí k takovému činu nenesu zodpovědnost já a tudíž ho nemohu ovlivnit, ale i v dnešním světě se dějí paralelní příběhy... hezky jsi to napsala
nevím, nějak bych se bez těch zkoušek obešla...ale máš to hezký...než zatnout zuby
a sebrat zbytky sil.
Nesmíme dopustit,
abys nás pokořil! - to jo....
a sebrat zbytky sil.
Nesmíme dopustit,
abys nás pokořil! - to jo....
Lenča: díky, ale kapříky jsou pětitisícovky, z jedné proběhlé kauzy, dokonce byla o tom i hra ...
Souhlasím s Yanou, mě se ale čte usnuli o hodně líp, nicméně je to tvoje báseň,a to bychom měli respektovat u všech...
