|
|
z pletiv a mříží jakýs žár
sálá když slyším o člověku
hroty sahají na rozum
vzít odvahu, dát milodar
stín až si vezme
vlastní tvar
hodin pár
zůstat na křišťálu stát...
...ve svém utajeném bytí
vždycky se v noci vznítím
na vlastní duši
musím stepovat
sálá když slyším o člověku
hroty sahají na rozum
vzít odvahu, dát milodar
stín až si vezme
vlastní tvar
hodin pár
zůstat na křišťálu stát...
...ve svém utajeném bytí
vždycky se v noci vznítím
na vlastní duši
musím stepovat
tak to je opravdu stínové divadlo, jako bych seděla v hledišti a cítila tu atmosféru, moc krásná...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stínové divadlo na chodníku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nejblíž
Předchozí dílo autora : Neděle

