Je to taková kaskáda emocí obrazů, až to bere dech. Působivé.

moc hezká nálada i její vyjádření

Mně tvoje báseň přijde minimálně zajímavá, docela chápu význam opakujících se slov. Poprvé vyjadřují určitou "mučivost", podruhé naléhavost.

Hezké metafory téměř přebijí už zmíněné drobné rytmické "prohřešky". Celkově na mne báseň působí velmi harmonicky.

Nemohu než souhlasit. Krásná literatura je šalba a klam. Myslím si dokonce, že to ani jinak není možné. Faktická správnost, přesnost a pravdomluvnost by měly být výsadou jiných žánrů reportáží a literatury faktu (pohříchu to tak často není).
Jediné, co mi osobně v této věci vadí je tvůrčí předstírání. Předstírání hloubky a uměleckého vyjádření v návodu k otevírání plechovky sardinek( myslím tím situaci, kdy někdo reálný návod prezentuje třeba jako báseň) .

Yanu na tebe!

"krajina zezlátlá chtíčem" mě dostala. Koukám se na krajinu zešedlou... a marně hledám antonymum k chtíči :)
Myslím, že koho při ranním pohledu do krajiny tohle napadne, má na celý den "vyhráno". Závidím.

Před chvílí jsem podobně komentoval podobný pokus. V klidu by to mohl být refrén písňového textu.

Zamila: Souhlas :)

Je to hezký motiv, ale chybí mi k němu pointa. Dokázal bych si to představit jako refrén mezi slokami, které vypráví nějaký příběh.

Zamila: Myslím, že to vnímáme podobně. Jde jenom o to, jak se to autorovi podá. Na rozdíl od jiného názoru si myslím, že autor má šanci se lepšit z každou ranou, kterou schytá. Pokut ho ta rána "knokautuje", nestojí za nic a má se vrhnout na něco jiného. To však zjevně není tento případ. :)

Myslím, že je zajímavé a všeobecně obohacující na toto téma diskutovat, nicméně autor má vždy poslední slovo. A tak o má být.

Myslím, že dochází trochu k matení pojmů. Báseň, podle mého názoru, není psána výhradně volným veršem. Misí se v ní (autorka promine) nahodile různé prvky. Právě ty (myslím ty metrické) v neuspořádané struktuře vytváří onen " vnitřní rytmus". Čistě technicky vzato, rytmus buď je, nebo není. K jakési neuspořádanosti patří i různá délka slok, veršů a "neřád rýmů".
Formální neuspořádanosti sluší i neuspořádanost myšlenková, obrazová i výrazová. "Hlasoval" jsem pro tu trochu obscénní a lacinou sloku protože obohacovala báseň o další rozměr. Tu báseň vypráví rozpolcená žena (tím nemyslím autorku). Může brečet, může se smát, může být vulgární.
Já osobně nemám rád takové ty básně "napůl". Má - li mít báseň řád, ať ho má. Má - li být neuspořádaná, ať to stojí za to. :)
V tom uvedeném vzorku Křesťanova textu (Křesťanovy texty obdivuji) jde o něco jiného. Tam je rozpor perfekcionistického formálního (zvukového) uspořádání a významového rozfázování, které často umocňují anakoluty.

To je hezká báseň. Evokuje ve mně cosi velmi dávného a velmi osobního. Někdy se v tvých náznacích ztrácím, jindy naopak nalézám.

Orionka: na tu otázku jsem odpověděl neveřejně nechtěně.
Tak aby snad nevznikl pocit že se za svůj názor stydím: kopí dobrý :)

To je opravdu hezký zveršovaný aforismus. Ve čtyřech verších je řečeno vše.

To je dobré. Ženská výpověď ( ať už autentická, zcela smyšlená nebo, jak předpokládám, vlastními "zážitky" inspirovaná), která vydá ve čtyřech slokách za román.
Velmi zdařilá mi přijde taková nerovnovážná stavba a rýmování. To umocňuje tu vnitřní nerovnováhu.

Byť je to prezentováno na tvé stránce, ocenil bych především Severákův text. Nevím, jestli psal text na hudbu nebo naopak, ale ne vždy se hudba s textem zcela potkává.

Nechci hodnotit intimní náboj té básně, ale čistě technicky mi nepřijde šťastné v šestiveršové básni použít rýmování AABBAA. Působí to na mne v naléhavé milostné básni příliš banálně a prvoplánově. Což je, myslím, škoda.

Tys měla oči nevěstek
a přitom půvab anděla.
Když farář, Kristův náměstek,
tě křtil, tys sladce vrněla.
Už jako dítě’s uměla
svým kamarádům hlavy plésti
a dobře’s o tom věděla:
ty přivedeš mě do neštěstí.

Dikce tvých veršů mi připomněla Nezvalovu baladu, ze které první sloku jsem zkopíroval. Netuším, zda li ses 52 hořkými baladami Roberta Davida nechala inspirovala, ale je v podobném duchu. A to se mi líbí.