koiška: Děkuji

elisza: Děkuji

děkuji:)

Pajalord: To není odpověď mně (ani puerovi). To nikdo neřekl, sám si něco namlouváš. Poezie může být o čemkoli a poezie o společenských tématech, proti válce a všemožným neřádům byla, a stále je, účinnou a velmi sugestivní formou protestu. Musí však být, a to je podstatou těch komentářů, napsána dobře. Jinak se stává karikaturou sebe sama a není k ničemu. Lze se to, myslím, naučit, ale cesta vede od jednoduchého ke složitému.

Je to tak, napsat na toto téma báseň, aby to nebyl sentimentální blábol, laciná agitka nebo naivní rýmovačka je velmi těžké. Společenská témata se dají snáze parodovat, což by ale bylo v tomto případě nechutné. Jak ti radí puero, najdi si nějaký neotřelý pohled na věc a napiš esej. v poezii si zvol nějaké jednoduché téma a formu. milostnou upřímně míněnou básní se nedá prakticky nic moc zkazit i formální chyby ti básní oslovení rádi odpustí.

Taková milá podzimní básnička. Dovolím si jen několik osobních "technických"
Když už nějaké rýmové schéma zvoláš, je dobré ho dodržet ,mrazíkem/podzimem není kloudný rým
jsou tam i drobné rytmické neshody, které jsou zbytečné, např. v posledním verši chybí (poslechově i fakticky) slabika. Stačí místo "má" dát "moje"

Tak jak je částečně v anotaci: milá hříčka

elisza: Děkuji

Namor: Rozumím, možná by to bylo dobré jako písnička á la Jahelka.

Někdy mi tam nějaký rým a rytmika úplně nesedí a hlavně krátký verš tu básničku trochu degraduje na říkanku. kdyby ty verše měly formu krátkých souvětí ztratila by se i nějaká ta nedokonalost, které se jen těžko úplně vychytává. Ale jinak vtipné a nápadité.

Lenča: Děkuji

A42: Děkuji za komentář.

Psavec: :) Díky za zastavení

Orionka: Děkuji, je to vlastně parafrázovaná jezuitská modlidba "Za dar rozlišování" a velmi podobné taoistické podobenství. No a nějaká vlastní invence do toho všeho.:)

Už jsem si myslel, že jsem ti to pohaněl, ale to byla ta předchozí báseň.:) Četl jsem tvou diskusi s "okurkou" a podstata věci spočívá podle mě v tom, že ten klasický styl se dá pojmout archaicky (s těmi "rci" a "rodný krov") anebo současným "civilním" způsobem. Jinými slovy, není mrtvá ta forma, ale její vyjádření. Stále se dělají dřevění stoly se čtyřmi nohami, ale nohám se nevyřezávají hlavice, pokud to nemá být replika starožitnosti. Ta replika se nehodí mezi "sklo a kov", ale jenom mezi jiné repliky nebo mezi originály, pokud je zdařilá. A tak je to i s poezií.

Ta pointa je pěkné, to provedení...no, takové odfláknuté mi připadá: " klidně i teď v zimě/ a pořád by stál při mně :)

Yana: Jak to říkal pan Horníček? "I smutnit se má pořádně, i na tom si má člověk dát záležet, i to si má náležitě užít," :)
Děkuji za komentář.

mechanická okurka: jo, to je v pořádku, rebelující vokurko :)

:) tak tohle už je na pro mne moc velká divočina, úplně se na nějaká syntaktická pravidla vyfláknou asi nedokážu :)

Amelie M.: Ta básnička není asi moc čtivá, je to jistě i tím ABCABC ABCABC a ještě k tomu relativně dlouhými verši. Ze své čtenářské praxe vím, že básně v takovém formátu je lepší číst nahlas, aby to provázání bylo vůbec patrné.
Jsem rád, že se ti líbila. Děkuji za komentář.