Ta báseň ve mně vzbuzuje pocit velké rozpolcenosti, možná až neuspořádanosti, myšlenkové i formální. Na každý pád je pro mě zajímavá.
technická poznámka: "hraje mými uši" není ani mluvnicky, ani poslechově správný tvar. Lepší tvar "mýma ušima" se ovšem zase nebude rýmovat, ale to je život...

ženu, které je to určeno, to musí zasáhnout
žena, která se do toho dovede vcítit, musí být dojatá
muž, který miluje poezii, musí být trochu rozpačitý
...jsem trochu rozpačitý...

Yana: Verena: PrimaDen: oslov radek: gade: Děkuji za Vaše komentáře:-)

...nemám pocit, že by tato báseň byla experimentem, přijde mi citová, promyšlená a moc hezká...

...mě taky někdy, Náčelníku, potom chlastu napadají věci... a obraty..., ale "zovu" je fakt dobrý...někdy to tak bezprostředně vypadne... a já to tak beru...

Úplná klasická epická báseň, formálně bezchybná, s příběhem, který se vyvíjí na relativně malé ploše... fakt dobrá...

V předešlém komentáři byla řeč o hloubce... já vnímám spíše mnoho povrchů, které vytváří iluzi hloubky... je to jen pocit, jinak se ale takový typ básní asi vnímat nedá...

No, víš, v první půlce je cítit trochu klišé, ale závěr je fakt dobrej...

Není to, Náčelníku, úplně můj šálek, ale občas okoštuji i něco, o čem si myslím, že mi nebude chutnat a ejhle, ono je to dobré...

Verena: Děkuji za upozornění, to "s" se nějak zapomnělo.
Malá písmena jsou jen takovou malou zlomyslností češtinářům... :-)

Je to druhá báseň, kterou jsem si od Tebe přečetl(jdu pozpátku) a už mě mrzí, že jsem to nevzal obráceně. Zůstalo mi z té první něco nepříjemně nasládlého v ústech a chce to ven i při komentáři k té druhé. Ne, tahle je opravdu hezká a polknu li, tak jí i věřím, i když ta klišé tam pořád na mě dotírají... :-)

Musím ocenit technicky zdařilou báseň. Obsahově a výrazově mi ti plačící andělé s těžkými křídly balancují na hraně nevkusu, klišé a kýče, ovšem i ten růžový západ slunce vypadá jako kýč, ačkoli je opravdový...tak bych asi potřeboval toho opravdového anděla, abych uvěřil, že je to opravdu ne jen jako...

Náčelník Holá Ruka: Díky, náčelníku

ŽblaBuňka: ladí a hladí, i když smutně...
hereticbeast: mládí je výhoda a to i v poezii, je jen málo výjimek, například tato báseň: hvězdička, nepřístupno od 40 let :-)

...i mě ta báseň svým obsahem a formou sedla, jen je v ní kromě rytmicky dobrých rýmů několik vražedných pokusů, myslím, že by stačilo opravdu málo, aby to celé ladilo...Dříve jsem z jakési piety své vlastní šuplíkové zločiny nechával nepotrestané, teď je ničím nebo rozsekávám a znovu skládám. A docela mě to baví...To jen taková osobní vsuvka... omlouvám se...

Nevím, jestli to, co jsi napsala je báseň, ale je to milé důvěryhodností a bezprostředností...

Tvoje báseň na mě působí tak nějak nesourodě, střídají se v ní hezké nápady a klišé, hluboké momenty s lacinými ( to je samozřejmě jen můj pocit). "Kuše" je tam jen kvůli "duše", i když nemá žádné ostří... a pod.

Pomalu a nenápadně se začínám s tvojí poezií sžívat, tahle básnička tomu dost pomohla

Příjemná básnička, nikoho neurazí, jen mi trochu připadá jako pěna na pressu , vypadá pěkně, ale chuť má až to, co je pod ní, už jsem o tom konečně psal v komentáři k Merry Christmas...

Birtiri: Yana: Poezie má mnoho podob, čím dál častěji mě "berou" básně, které se jako básně netváří, ale jsou jimi mnohdy daleko více, než básně které jako básně vypadají, ale jsou to jen slova. Pokaždé, když slyším ohrané jingle bells, slyším i ty zvonečky, při čtení tvé básně slyším také něco, jenom neumím stručně vysvětlit co.
Vánoce jsou, tedy nejsou, ale měly by, myslím, být, o tom, co je v této básni. O emocích. České vánoce, americké vánoce, betlémské vánoce jsou jen různé podoby nějaké iluze. Podstata je uvnitř, nikoli venku...