|
úplně bez uměleckého citu, jsem nanejvýš pomatená
|
přísahala jsem si
že jsi
nedůvěryhodný záletník
a máš vrásky
a nosíš divný svetry
a zbytečně utrácíš za jídlo
a snad všechno jiný než to
že projdem starý i nový město
a tajně v noci zlatou uličku
a budem pít kafe z perníčků
a s moc suchym vínem koukat na lidi na malinkatý lodičce jak kouřej
SAKRA CHLAPE!!
proč jsme si tolik povídali
proč jsi mě vzal domů a pořád mluvil sakra co na tobě kdo vidí
a hlavně
proč tě mám den před vánoci plnou hlavu
že jsi
nedůvěryhodný záletník
a máš vrásky
a nosíš divný svetry
a zbytečně utrácíš za jídlo
a snad všechno jiný než to
že projdem starý i nový město
a tajně v noci zlatou uličku
a budem pít kafe z perníčků
a s moc suchym vínem koukat na lidi na malinkatý lodičce jak kouřej
SAKRA CHLAPE!!
proč jsme si tolik povídali
proč jsi mě vzal domů a pořád mluvil sakra co na tobě kdo vidí
a hlavně
proč tě mám den před vánoci plnou hlavu
Nevím, jestli to, co jsi napsala je báseň, ale je to milé důvěryhodností a bezprostředností...
Tak až na ten konec (od toho "sakra chlape") se mi to moc líbilo. Pak to nějak, bohužel, ztratilo to kouzlo, co jsem v tom našla :/
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
No to já se ale nechci zamilovat sakra. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Krátce.
Předchozí dílo autora : O osudu uvědomění.

