To rýmování AABB... je zákeřné v tom, že odhalí i malý rytmický nedostatek. To "samovznícení" je hezké, ale trochu drhne. Například: "Možná pro ní štěstí není / jen láska a osvícení" je sice blbost, ale rytmicky to sedí.:)

Líbí se mi fejetony psané "amatéry"- v tomto případě ženou o převážně mužské zábavě. Možná proto, že jsem sám rád občas někde, kam vlastně nepatřím. Bývá to komické už jen z podstaty věci. A tys ten "humorný" zážitek hezky zaznamenala.

K technické stránce věci bych podotkl a řeknu to "bez obalu": napiš takovou báseň bez rýmu - ve volném verši , nebo ji zrýmuj rýmy, které ladí.
Existuje jistě i poezie založená na jakýchsi polorýmech, ale do ní bych se zatím, být tebou, nepouštěl.

Mám k tvému dílu dvě připomínky:
1. marně jsem čekal nějakou pointu - co je to tou továrnou na sny.
2. nepřijde mi šťastná anotace: "taková blbost"
Jednak pokud to považuješ za blbost, proč to uveřejňuješ?
Nebo tím můžeš také vzbudit pocit, že si čtenáři říkáš o to, aby ti odpověděl: " Nééé, je to dobré."
Nepředpokládám ani jedno, ale někdo by to tak chápat mohl. :)

Amelie M.: Je to více jak dvacet let starý text, přemýšlel jsem, že bych ho dotvořil do nějaké jakoby sci -fi povídky a chtěl jsem si ověřit reakce na základní pointu. Sám to vnímám jako takové nedotažené.

Severak: děkuji za komentář, já to asi v závěru nedostatečně vysvětluji. Byla to voda na trolejích, která ve větru a v určitém nasvícení vytvořila tu velmi sugestivní iluzi.
V drezínách se nevyznám, mohla být klidně dieselová, byla velmi hlučná a tu iluzi vysvětlila.

Yana: Je to tak. Nějaké činy, ne teoretické úvahy, mohou něco změnit. A řekl bych, že také osobní příklad respektovaných psanců. Děkuji za komentář, Yano.

Zamila: Děkuji za komentář, jsem rád to takto vnímáš.

Devils_PIMP: Myslím, že i upřímný názor lze vyjádřit trochu diplomatičtěji. Ona i nepříjemná realita (tím spíše názor) se lépe vstřebává, když je napsána trochu odlehčeněji asertivněji a pod.:) každý nedá kritiku typu: strč si tu básničku někam...., případně běž dělat něco jiného a necpi se do literatury.

Devils_PIMP: Promiň, asi díky absencím nerozumím souvislostem, můžeš mi to, prosím, objasnit?

Orionka: Děkuji za komentář, pod všechny body , které jsi napsala, bych se mohl podepsat.

DDD: Děkuji za komentář, myslím že je věcí všech pracovat na vytvoření klimatu, které bude všem k užitku. Není asi potřeba dělat nějaké revoluční kroky.Spíše jen drobné, evoluční.

Amelie M.: Děkuji Amelie, vše, co jsem napsal je bez výjimky myšleno obecně. Na nikoho konkrétního jsem v ničem nemyslel. Snad jen na sebe. Ale pokud se někdo v některých ad hoc definicích nalezne, budu rád .

Chtěl jsem tuto tvoji úvahu okomentovat, ale diskuse k ní se stala pro mě už zcela nepřehlednou. Důvodem je, myslím, a chtěl bych to tímto komentujícím vytknout, že nekomentují tvoji úvahu, ale jiné komentáře, případně komentáře na komentáře.... a tak dále až do naprostého zneprůhlednění. Učinil jsem jediné, co mi dávalo smysl: napsal jsem úvahu vlastní. A není to proto, že bych s tebou v lecčems nesouhlasil.

Amelie M.: Máš pravdu, posléze mě také napadlo, že to vysvětlení není zcela jednoznačné. Byla to voda na trolejích, která ve větru a v určitém nasvícení vytvořila tu velmi sugestivní iluzi.
Ve zmíněné větě jsem vskutku našel dva chybné tvary, stalo se to, asi jak jsem upravoval starý text . A stávat se to nemá. Děkuji za komentář.

Orionka: Díky

Je to můj první kontakt s tvojí poezií, byl bych nerad, aby to vyznělo negativně. Mám pocit, že hodně lidí si myslí, že poezie je to, když napíšeme, co právě cítíme, co nás právě napadne a uspořádáme to graficky do formy básně. Stejně jako v malování, když zavřeme oči, na něco myslí a necháme ruku něco kreslit. Pak oči otevřeme a koukáme: "tohle vypadá jako slon a tohle jako kytka..."
Myslím, že báseň má vzniknout s pocitů, emocí a nápadů, ale potom ji má básník zušlechtit do podoby básně. A to lze mnohými způsoby.
To, co jsi napsala mi přijde jako koncept, skica, ze které by mohla být krásná báseň.

Použila´s v anotaci slovo mantra. I mně to přijde více jako mantra a méně jako báseň. Tou správnou mantrou by to bylo, kdybys všechny zápory a negativa přeměnila v jejich antonyma. :)

Po pravdě řečeno, moc tomu nerozumím. Tedy, obsah snad chápu, ale smyslu a formě. Forma uvízla někde mezi žánry, nevím čeho je to miniatura. (Už se zase projevuje moje fobie ohledně miniatur.:))Ale vážně, ono vymezení určitého žánru není asi úplně samoúčelné. To, co jsi napsala, asi není esej, není to jistě báseň ani aforismus, snad krátká úvaha. To samo o sobě nevadí, ale ten či onen žánr by měl, myslím, něco specifického přinášet. Připadá mi to jako diskusní příspěvek do diskuse, kterou neznám. Mohl bych si ji zkusit domýšlet. Možná to je ten záměr. Možná ostatní komentující sami se sebou diskutují a ty se k diskusi nenásilně přidáváš. Možná nejsem jenom na takovou diskusi naladěn a tak se šťourám ve formálních záležitostech. Promiň. :)

Souhlasím s Kmotrovem minimálně v tom, že jsi dobrý nápad a silné téma jen tak načrtla, jen jako takovou náladu a pocit. Myslím, že je to věc, která stojí za stylistické i myšlenkové vycizelování,