Celkově se mi tvoje báseň líbí, jen příliš nerozumím protismyslným obratům.
Zamotávám se...
proti své vůli,
proti kořenům
vztažným
I když chápu metaforu takového obratu, zamotávání se si i v obrazné rovině dokážu představit s něčím, v něčem, ale už ne proti něčemu . Stejně tak jakoby mezi verši "k nekonečným nocím" a "nebyli jsme sami" něco chybělo. Něco, co ty dva verše spojuje.

Lenča: Děkuji

Zajímavá báseň, jakoby vytvořená ve dvou prolínajících se obrazech. Prvním je emoce z místa a druhým asi dodatečná úvaha o tom místě i o té emoci. Mám rád, když se v básni prolíná více rovin, zvláště pak, když celek působí nevykonstruovaně a opravdově.

elisza: Děkuji

Písňový text je specifická poezie. I z podivného textu může dobrá hudba udělat něco úžasného. Pokud je však hudba, jako v tvém případě, jen pozadí, zas to stojí na textu.
Ten začátek má takový lidový motiv. ( Jena hora vzdálená je/ a druhá je nízká/ jedna panna vzdálená je/ a druhá je blízká), ale hudba, kterou jsem si poslechl potom, tomu neodpovídá. Dál už to není ani lidové, ani rytmické.

Zamila: Máš recht, upálení je mnohem vydatnější než osvícení (i energeticky) :)

To rýmování AABB... je zákeřné v tom, že odhalí i malý rytmický nedostatek. To "samovznícení" je hezké, ale trochu drhne. Například: "Možná pro ní štěstí není / jen láska a osvícení" je sice blbost, ale rytmicky to sedí.:)

Líbí se mi fejetony psané "amatéry"- v tomto případě ženou o převážně mužské zábavě. Možná proto, že jsem sám rád občas někde, kam vlastně nepatřím. Bývá to komické už jen z podstaty věci. A tys ten "humorný" zážitek hezky zaznamenala.

K technické stránce věci bych podotkl a řeknu to "bez obalu": napiš takovou báseň bez rýmu - ve volném verši , nebo ji zrýmuj rýmy, které ladí.
Existuje jistě i poezie založená na jakýchsi polorýmech, ale do ní bych se zatím, být tebou, nepouštěl.

Mám k tvému dílu dvě připomínky:
1. marně jsem čekal nějakou pointu - co je to tou továrnou na sny.
2. nepřijde mi šťastná anotace: "taková blbost"
Jednak pokud to považuješ za blbost, proč to uveřejňuješ?
Nebo tím můžeš také vzbudit pocit, že si čtenáři říkáš o to, aby ti odpověděl: " Nééé, je to dobré."
Nepředpokládám ani jedno, ale někdo by to tak chápat mohl. :)

Amelie M.: Je to více jak dvacet let starý text, přemýšlel jsem, že bych ho dotvořil do nějaké jakoby sci -fi povídky a chtěl jsem si ověřit reakce na základní pointu. Sám to vnímám jako takové nedotažené.

Severak: děkuji za komentář, já to asi v závěru nedostatečně vysvětluji. Byla to voda na trolejích, která ve větru a v určitém nasvícení vytvořila tu velmi sugestivní iluzi.
V drezínách se nevyznám, mohla být klidně dieselová, byla velmi hlučná a tu iluzi vysvětlila.

Yana: Je to tak. Nějaké činy, ne teoretické úvahy, mohou něco změnit. A řekl bych, že také osobní příklad respektovaných psanců. Děkuji za komentář, Yano.

Zamila: Děkuji za komentář, jsem rád to takto vnímáš.

Devils_PIMP: Myslím, že i upřímný názor lze vyjádřit trochu diplomatičtěji. Ona i nepříjemná realita (tím spíše názor) se lépe vstřebává, když je napsána trochu odlehčeněji asertivněji a pod.:) každý nedá kritiku typu: strč si tu básničku někam...., případně běž dělat něco jiného a necpi se do literatury.

Devils_PIMP: Promiň, asi díky absencím nerozumím souvislostem, můžeš mi to, prosím, objasnit?

Orionka: Děkuji za komentář, pod všechny body , které jsi napsala, bych se mohl podepsat.

DDD: Děkuji za komentář, myslím že je věcí všech pracovat na vytvoření klimatu, které bude všem k užitku. Není asi potřeba dělat nějaké revoluční kroky.Spíše jen drobné, evoluční.

Amelie M.: Děkuji Amelie, vše, co jsem napsal je bez výjimky myšleno obecně. Na nikoho konkrétního jsem v ničem nemyslel. Snad jen na sebe. Ale pokud se někdo v některých ad hoc definicích nalezne, budu rád .

Chtěl jsem tuto tvoji úvahu okomentovat, ale diskuse k ní se stala pro mě už zcela nepřehlednou. Důvodem je, myslím, a chtěl bych to tímto komentujícím vytknout, že nekomentují tvoji úvahu, ale jiné komentáře, případně komentáře na komentáře.... a tak dále až do naprostého zneprůhlednění. Učinil jsem jediné, co mi dávalo smysl: napsal jsem úvahu vlastní. A není to proto, že bych s tebou v lecčems nesouhlasil.