Ta hříčka se mi líbí. Měl/a bych už také zase jednou nějakou napsat...

O politickém systému v Číně jsem zatím mnoho nevěděl/a, takže informace, že je založený na „mnohavrstvé“ demokracii, je pro mě nová a zajímavá. Tvá úvaha má jistě zajímavou myšlenku, ale opomíjí jinou důležitou stránku věci — současnou čínskou kulturu a výchovu mládeže. Tak jako je člověku vychovanému k zodpovědnosti za svůj život a k demokratickým hodnotám zoufale nepříjemné žít v totalitním režimu, kde se neoceňují myšlenky a iniciativa, ale poslušnost a „zapadnutí do systému“, je i člověku vychovanému k tomu, že mu život naplánuje někdo jiný a postará se o něj a zajistí mu dobré „místo ve společnosti“, zoufale nepříjemné osamoceně činit významná rozhodnutí, jejichž případné nepříjemné následky budou považovány okolím za jeho vinu. Kultura má tedy podle mého názoru na udržování režimu větší podíl než politický systém.

Já myslím, že s opozičními stranami je to v Číně asi podobné jako u nás s Pirátskou stranou — Pirátská strana by (podle toho, co jsem slyšel/a) chtěla zkrátit ochranu děl autorským právem na 14 let od vydání. Jenže vtipné je, že i kdyby měla v našem parlamentu 100% křesel, tak by to nemohla udělat. Minimální dobu ochrany vyžadují předpisy Evropské unie a pravděpodobně dvě nebo tři další mezinárodní smlouvy. Kdybychom kvůli tomu vystoupili z Evropské unie a vypověděli ty mezinárodní smlouvy, skončili bychom v podobné situaci jako Venezuela — pod ekonomickými sankcemi a vojenskou blokádou. Uspět bychom mohli jedině tehdy, pokud by taková změna získala většinovou podporu v Evropské unii i USA. A podobné je to asi s opozičními stranami v Číně — nabízejí lidem věci, které by nemohly splnit ani se stoprocentní podporou, protože aby mohly, musely by získat podporu v celé Číně, ne jen v jednom regionu, což se prakticky nemůže stát. Je to asi tak pravděpodobné, jako že by v severní Americe a celé Evropě najednou získal většinovou podporu jiný ekonomický systém než kapitalismus.

Hlavní rozdíl opravdu vidím v tom, že v Evropě máme mnohem víc různých pojistek proti totalizujícím tendencím.

slavek: Dobrý nápad. Děkuji za tip. Řekl/a bych, že Putinik se v tomto seriálu možná už brzy objeví...

Sebastián Wortys: Co se týče vlastností „bytostí“ mimo tuto simulaci světa, myslím, že na základě stávajícího poznání jsme dost bez šance o nich cokoliv zjistit, takže si myslím, že asi nemá moc smysl o nich příliš bádat. I pro filozofii jsou tu mnohem užitečnější témata, třeba výzkum motýlího efektu. Současná pandemie je krásným příkladem motýlího efektu a filozofii by tuze prospělo, kdyby o ní byla dokázala říci něco předem (alespoň něco obecného, jako třeba že v globalizovaném světě se takové věci šíří rychleji než kdy dříve).

Uvedu ještě jiný příklad: kdysi dávno lidé hodně filozofovali o hvězdách na nebi. Ale k ničemu jim to nebylo (jen nám po tom zbyla astrologie). Užitečnější by pro ně bývalo, kdyby tehdy filozofovali o meteoroidech, protože o těch sice nevěděli, ale ty jim na rozdíl od hvězd mohly opravdu spadnout na hlavu.

Moje komentáře k této úvaze můžeš zkopírovat na YouTube; dávám ti k tomu souhlas. Ale rád/a bych, kdybys tam přidal i odkaz na tuto úvahu, aby sem na Psance občas někdo z YouTube přišel.

Já myslím, že Wittgensteinův výrok hlavně hodně závisí na tom, co myslel slovem „mlčet“; ono totiž nemusí znamenat jen „nemluvit“, mlčet lze mnoha způsoby (např. znaková řeč pro neslyšící je také jistý zvláštní druh mlčení). Navíc tím, zda o něčem lze či nelze mluvit, si opravdu jistí být nemůžeme, protože to, když my sami o něčem mluvit nedokážeme, neznamená, že by neexistoval nikdo jiný, kdo by o tom mluvit mohl. (Podobně jako to, že nikdo z nás neuzvedne tunovou činku, neznamená, že ji uzvednout nelze.) Takže nejrozumnější asi je o tom (ať už je to cokoliv) zkusit mluvit, a když to nepůjde, tak to zkusit zase jinak — třeba mlčením.

Navíc mlčet můžeme i o spoustě věcí, o kterých mluvit bez problémů lze, např. o sexu...

Ale možná by bylo lepší, kdybych si ten úsek Wittgensteinova díla celý přečetl/a. Třeba bych pak lépe pochopil/a, co tím měl na mysli...

Nemám s láskou vlastní zkušenosti, ale dost jsem o ní četl/a a slyšel/a, a podle toho každá láska bolí, ať už miluješ sebe, něco nebo někoho jiného, takže s tak nechráněnou a křehkou duší ji zatím nejspíš nemáš šanci snést, budeš si kolem ní muset vybudovat skořápku (jako tu od vajíčka). Ale nedělej si starosti, nemyslím si, že je toto definitivní stav. Určitě ještě víc dospěješ a najdeš cestu, jak svoje negativní povahové rysy kompenzovat.

Mimochodem, po čem vlastně toužíš, když píšeš, že toužíš po „lásce“? Toužíš, aby tě někdo miloval; nebo toužíš někoho milovat; nebo prostě toužíš vidět a cítit, jak se jiní lidé milují? To jsou totiž tři rozdílné věci...

Pokud ti nedělá problémy angličtina, zkus si poslechnout: https://www.youtube.com/watch?v=fUPNqP3BazA Třeba tě osloví...

slavek: Souhlasím a moc děkuji za komentář. Těší mě, že jsi pochopil, co jsem zparodoval/a, a hlavně, že to, co píšu, někoho zajímá. Začínám se totiž cítit dost osaměle...

Miňko: Digitální psi nejsou krvelační, spíš naopak až příliš neškodní. Ale masakru se možná ještě dožijeme a musíme si vroucně přát, abychom ho také přežili...

človiček: „Psy nechte doma, rozptylují mně při reprodukci.“ :-D

slavek: Tvůj komentář vypadá skoro jako spoiler... Uvidíme, jak to bude pokračovat dál...

Miňko: Konečně mám pocit, že jsem tě pochopil/a, a těší mě to. Pokud máš rád „srandu“, tak se netrap čtením mých úvah a spíš se podívej na moje díla ze sbírky „pro pobavení“: https://www.psanci.cz/sbirka.php?id=459-singularis-pro-pobaveni Tam je „srandy“ plno! Myslím, že by se ti mohla líbit zvlášť tato díla: O životě ovcí, Vepřový muž, Evropská směrnice o vlcích a kozách a O sedmi statečných pistolnících. Nestyď se komentovat ani díla z roku 2013, stále si na ně dobře vzpomínám, a snad se jim podaří vyloudit úsměv na tváři i tobě. :-) Také píšu celkem slušné parodie: https://www.psanci.cz/sbirka.php?id=455-singularis-parodie-pocty
-a-napodobeniny

Miňko: Není divu, že těch děl píšeš tolik, když v některých o nic nejde. Nemáš nějaké dílo, které má nějakou jasnou, důležitou myšlenku? Takové bych si přečetl/a mnohem raději.

Miňko: Doufal/a jsem, že je reakcí na celé dílo, ne jen na poslední větu.

Zpočátku jsem měl/a dost problém pochopit, o co tam vlastně jde. Nakonec mohu ocenit alespoň to, že to přechází z jednoho historického období do druhého. Ale že bych tomu rozuměl/a, to ne...

Miňko: Stejně děkuji za návštěvu a komentář.

vanovaso: To by se vysvětlit dalo, třeba se tu nechce registrovat sama. Spíš bych chtěl/a vědět, jaký má k vložení té básně na Psance vztah. Ví o tom? Požádala o to? Dozví se o naších komentářích? S jakým záměrem sem ta báseň byla vložena? To je pro mě důležité vědět, bez toho pro mě asi nemá cenu to číst ani komentovat.

Na jedné straně oceňuji, že se tímto tématem zabýváš, ale na druhé straně mi připadá, že jakkoliv (podle svých stránek) prosazuješ originalitu ve fantastické tvorbě, zrovna tomuto článku výrazná originalita poněkud schází (originální jsou tam nanejvýš ty příklady, ale názory určitě ne). Je to esej složená z rad, které se běžně vyskytují na přednáškách a v učebnicích pod označením „tvůrčí psaní“. Jediné, co mně tam potěšilo, byl postřeh, že je prospěšná vícevrstvost (ačkoliv já se přikláním k myšlence otevřeného díla podle Umberta Eca, která de facto znamená vícevrstvost všech složek díla, ne jen hlavní postavy).

Na textu mi nejvíc vadí to, že vede spisovatele k zaměření se na masy a masový vkus a tvorbu masové zábavy. Jednak proto, že mě taková díla často neoslovují, a jednak proto, že je jich příliš mnoho a neustále jich přibývá, takže spisovatel, který se je bude snažit psát, bude jen „nosit dříví do lesa“ a přetlačovat se o prostor na trhu s jinými spisovateli. Můj názor je, že spisovatel, ať už píše dílo sám pro sebe nebo pro někoho dalšího, by se měl zaměřovat spíš na účel svého díla a na neuspokojenou poptávku, tedy psát díla, která uspějí v oblastech, kde se stávající díla nehodí a nefungují. Jsem přesvědčen/a, že slavná díla, která uvádíš, jako Harry Potter či Pán prstenů, uspěla právě proto, že dobře zapadla do neuspokojené poptávky, která se ukázala nečekaně velká. Ale i malou neuspokojenou poptávku má smysl zaplňovat.

Paradoxně i x-tý klon už dávno známé postavy může stačit, pokud bude mít něco, co mu umožní uspět tam, kde ta známá postava i všechny její předchozí klony selhaly.

hlahlo: Bohužel. :-(

slavek: Dobrý vtip. :-D

Z nitra: Děkuji za zmínku o té knize, napíšu si ji na seznam a po pandemii si ji určitě přečtu.