Působivé, líbí se mi slova "pruskou" a "kobaltovou". Víc mě nenapadá, asi nemám dost inspirativního smutku.

Severak: To víš, už tehdy jsem se učil Linux. :-D

Amelie M.: Děkuji za přečtení i skvělý komentář. Co se týče třetí části povídky, nemám moc představu, jak to na divokém západě fungovalo v rodinách, takže jsem se asi dopustil anachronismu. Děkuji, že jsi mě na to upozornila. :-)

Dívka je určitě dospělá; nemyslím, že by si hrála na strašidlo. To, že je zahalená do prostěradla, je tam vysvětleno tím, že zatímco spala, matka jí vzala oblečení. A že byla zahalená celá... Možná se za svůj stav styděla, tak nechtěla, aby ji případní hosté poznali, a teprve když si byla jistá, že jich tam moc není, odhalila se.

V každém případě mám velikou radost, že tě povídka pobavila. :-)

Amelie M.: Jistě. :-) Občas to chce i pohlazení po duši. :-)

Severak: Sepsal jsem sedm vlastností, které by podle mě měl ideální komentář mít: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=29448-vlastnosti-vzorneho-
komentare To můžeme použít jako základ k "návodu na správné komentování".

Severak: Jdu sbírat příklady...

Máta: S betareadem souhlasím, já bych jej využíval (a pravděpodobně i poskytoval). Svá díla několikrát přepisuji a ocenil bych detailnější nezávislou analýzu jejich betaverzí než mohou poskytnout komentáře; např. poznámky k jednotlivým formulacím či odstavcům.

Výběr není špatný, ale muselo by existovat několik kategorií, do kterých by se vybíralo samostatně - jeden výběr na samostatné básně, druhý na hotové (a tím pádem uzavřené) sbírky básní, třetí na povídky, čtvrtý na úvahy, pátý na hotové romány, šestý na nahrané písně a možná ještě sedmý na scénáře, ale těch se tu píše tak málo, že už samotná kategorie slouží jako výběr. A pak je tu otázka, jak do výběrů vybírat.

Kromě toho by byl proto, aby byl sepsán nějaký nezávazný návod "jak správně komentovat" a každý autor by si mohl z komentářů k dílům (jakýmkoliv, i cizím) vybrat tři "vzorové", tzn. takové, jaké by si ideálně u svých děl představoval. Všechny vzorové komentáře by se navíc zobrazovaly na samostatné stránce a sloužily jako "reklama" na vzorově (vzorně) okomentovaná díla. Díky tomu by si každý autor mohl poměrně přesně a názorně určit, jakou má představu o komentářích ke svým dílům.

Už to chápu. Zajímavá představa, trochu surrealistická. Ach jo, beru to moc vážně. Jsem hrozný.

Trochu mi to připomíná moji metapohádku O princezně a drakovi ( http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20347-o-princezne-a-drakov
i ).

Do konce jsem to nedočetl, protože mě nezajímá téma (pod tím názvem jsem si představoval něco jiného), ale velice chválím dělení na části a průběžné změny úhlu pohledu. Ty jsou podle mě hlavním kladem povídky.

Zcela souhlasím. Také oceňuji víc obsah než formu a myslím, že kritiku umím přijmout, když ji považuji za oprávněnou, a obhájit se, když ji za oprávněnou nepovažuji. Ani profesionál není neomylný (zvlášť když si jde na literární web odpočinout po náročné směně) a i amatér může narazit na zajímavý postřeh.

Myslím, že to, jak lidé říkají, že dříve to tu bylo lepší, je důsledek vzpomínkového optimismu - z minulosti si vzpomínají jen na to dobré. Já mám spíš opačný dojem.

Souhlasím se Zamilou, myšlenku to má velice pěknou. :-) Jinak, já věřím, že smysl života si člověk musí určit sám. Obdivování a tvorba "zázraků" přírody (naše vlastní těla jsou určitě také "zázraky přírody", další se ukazují třeba v matematice, vzpomeňme jen krásu Mandelbrotovy množiny) jsou dobrý smysl života, ale smysl života nemusí být individuální - mlynář v minulosti mohl mít za smysl života zajistit, aby všichni v obci měli co jíst (tzn. aby jim pekař měl z čeho upéci chleba) a to byl dobrý smysl života!

poll: Přímo Zlep se, pokud vím, zatím v žádném neobjevil, ale trochu podobný je mu klačský nekromant Achmed Šílený, autor Nekrotelecomiconu. Pokud mě mé zdroje neklamou, s ním se můžeš setkat na stránkách knihy Pohyblivé obrázky. :-)

Děkuji za přečtení. :-)

Báseň plná paradoxů, opravdu "zvlástní pocity".

Jméno růže. Já vím také. :-) Jen mi nejsou jasní ti panští psi z anotace. Co mají znamenat ti?

Mayfair: Není zač. :-)

Evokuje mi to tzv. náboženské debaty, tedy pseudodiskuse o tématech, na která má každý svůj pevný osobní názor a nehodlá jej měnit. O takových tématech nemá smysl diskutovat, je třeba je řešit politicky - podle toho, kdo je zrovna u moci, kdo získá víc hlasů apod. Případně vhodným kompromisem, ale s tím by museli souhlasit všichni, přičemž pravděpodobnost takového konsenzu s počtem zúčastněných osob značně klesá.

Souhlasím s Mátou, zvlášť v tom, že hrůzy, které se dějí kdesi daleko, nás odvádějí od řešení našich vlastních problémů. Připadá mi, jako by spousta lidí před svými problémy utíkala a nahrazovala si je právě buď hrůzami ze zpráv, nebo dokonce fiktivními hrůzami z katastrofických filmů.

Když nad tím přemýšlím, podle mě hodně závisí na tom, o čí pohřeb jde. Je to pohřeb blízké osoby? Neznámého vojína? Celé naší civilizace? Můj vlastní? Pokaždé to vede k jiné úvaze. Myslím, že je to spíš jen naznačené téma než úvaha. Ta by snad měla být trochu delší a podrobnější.

Amelie M.: Umění není čistě vědomá činnost, kterou by měl autor "pod kontrolou", a tak jako byla náhodou objevena spousta vynálezů, určitě stejnou náhodou vznikla i spousta výjimečně hodnotných uměleckých děl. Myslím, že A. A. Milne to snad ani tak nezamýšlel, ale propůjčil medvídkovi Pú svoji vlastní schopnost dumat, a proto to tak vyznívá. (Čistá náhoda to nebude, to by z toho J. T. Williams nemohl sestavit celou knihu, nebo by byla už na první pohled nesmyslná.) Mám přečtené i pokračování od Davida Benedicta (Návrat do Stokorcového lesa) a tam jsou sice charaktery dodrženy velice dobře, ale ten dojem filozofické hloubky už tomu (podle mě) většinou chybí.

Jinak, pokud je medvídek Pú opravdu známý, těší mě to. :-) V každém případě děkuji za přečtení a komentář. :-)