:-D Ten poslední verš je úžasný. :-D

Timothy A. Postovit: Děkuji za komentář. :-) Pro mě je právě používání takových výrazů jednou z hlavních "přidaných hodnot" (nejen v tomto díle).

Povedená komedie se sociální tématikou, využívá stereotypy (není nijak zvlášť vysvětleno, proč se od Uhlíře očekává, že bude krást krávy) a nevyvolá žádné zásadnější překvapení (snad jen to, že ten les nakonec opravdu vypálí, ale to je spíš moje předpojatost, a také to, že si Dorotka zprvu vybere Kazatele, když to už od začátku vypadá, že by si měla vybrat Uhlíře).

Nejvíc mě pobavilo "do mýho lesa/do našeho lesa/do vašeho lesa" :-D a zcela absurdní myšlenka Kazatele na konci: "Ty se nám všem prostě jen snažíš sdělit, že nezáleží na tom, co člověk dělá, říká či si myslí, zda je umouněný, hodný či černý." :-D Celkově se mi líbilo, jak je Kazatel úplně "mimo realitu", hlavně ze začátku je to hodně povedené, ke konci už víc reaguje na to, co se děje.

Mám trochu výhrady k tomu, že III. jednání se jmenuje stejně jako II., když už, tak bych to třetí pojmenoval třeba "Dorotka nalézá znovu a lépe". Také se mi trochu nelíbí, že Kazatel oslovuje jen "Bratři", možná je to zlozvyk z kláštera, ale když mluví k veřejnosti, určitě by ji měl oslovovat "bratři a sestry" (případně, kdyby si chtěl hrát na genderově korektního kazatele, "sestry a bratři", ale to by se do této hry rozhodně nehodilo).

Hudební pozadí se mi líbí, text má na svoji délku příliš jednoduchou a ne dost silnou (spíš vyloženě "slabou") myšlenku, musí se hodně opakovat.

Na druhou stranu to posluchače může vyprovokovat, aby se nad tím zamyslel a tu myšlenku si doplnil. Mě třeba napadlo, že každý žijeme život jen jednou a nemůžeme se na té cestě od narození ke smrti vrátit ani zastavit, ale po nás přijdou jiní lidé a budou žít podobné životy jako my - znovu (to je, dle toho co jsem slyšel, jedna z myšlenek filmu Atlas mraků (2012)). I oni zažijí to dobré i to špatné a možná jsme tu pro ně. Nicméně, píseň nic z toho neobsahuje, ba tomu trochu odporuje, když říká "nikdy".

Úžasný text i hudba. Ta monotónní hudba se k tomu vážnému textu náramně hodí, cokoliv složitějšího by na sebe poutalo pozornost, a ubíralo ji tak textu. Myslím, že tato píseň se stane jednou z mých oblíbených. :-)

Působivé, líbí se mi slova "pruskou" a "kobaltovou". Víc mě nenapadá, asi nemám dost inspirativního smutku.

Severak: To víš, už tehdy jsem se učil Linux. :-D

Amelie M.: Děkuji za přečtení i skvělý komentář. Co se týče třetí části povídky, nemám moc představu, jak to na divokém západě fungovalo v rodinách, takže jsem se asi dopustil anachronismu. Děkuji, že jsi mě na to upozornila. :-)

Dívka je určitě dospělá; nemyslím, že by si hrála na strašidlo. To, že je zahalená do prostěradla, je tam vysvětleno tím, že zatímco spala, matka jí vzala oblečení. A že byla zahalená celá... Možná se za svůj stav styděla, tak nechtěla, aby ji případní hosté poznali, a teprve když si byla jistá, že jich tam moc není, odhalila se.

V každém případě mám velikou radost, že tě povídka pobavila. :-)

Amelie M.: Jistě. :-) Občas to chce i pohlazení po duši. :-)

Severak: Sepsal jsem sedm vlastností, které by podle mě měl ideální komentář mít: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=29448-vlastnosti-vzorneho-
komentare To můžeme použít jako základ k "návodu na správné komentování".

Severak: Jdu sbírat příklady...

Máta: S betareadem souhlasím, já bych jej využíval (a pravděpodobně i poskytoval). Svá díla několikrát přepisuji a ocenil bych detailnější nezávislou analýzu jejich betaverzí než mohou poskytnout komentáře; např. poznámky k jednotlivým formulacím či odstavcům.

Výběr není špatný, ale muselo by existovat několik kategorií, do kterých by se vybíralo samostatně - jeden výběr na samostatné básně, druhý na hotové (a tím pádem uzavřené) sbírky básní, třetí na povídky, čtvrtý na úvahy, pátý na hotové romány, šestý na nahrané písně a možná ještě sedmý na scénáře, ale těch se tu píše tak málo, že už samotná kategorie slouží jako výběr. A pak je tu otázka, jak do výběrů vybírat.

Kromě toho by byl proto, aby byl sepsán nějaký nezávazný návod "jak správně komentovat" a každý autor by si mohl z komentářů k dílům (jakýmkoliv, i cizím) vybrat tři "vzorové", tzn. takové, jaké by si ideálně u svých děl představoval. Všechny vzorové komentáře by se navíc zobrazovaly na samostatné stránce a sloužily jako "reklama" na vzorově (vzorně) okomentovaná díla. Díky tomu by si každý autor mohl poměrně přesně a názorně určit, jakou má představu o komentářích ke svým dílům.

Už to chápu. Zajímavá představa, trochu surrealistická. Ach jo, beru to moc vážně. Jsem hrozný.

Trochu mi to připomíná moji metapohádku O princezně a drakovi ( http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=20347-o-princezne-a-drakov
i ).

Do konce jsem to nedočetl, protože mě nezajímá téma (pod tím názvem jsem si představoval něco jiného), ale velice chválím dělení na části a průběžné změny úhlu pohledu. Ty jsou podle mě hlavním kladem povídky.

Zcela souhlasím. Také oceňuji víc obsah než formu a myslím, že kritiku umím přijmout, když ji považuji za oprávněnou, a obhájit se, když ji za oprávněnou nepovažuji. Ani profesionál není neomylný (zvlášť když si jde na literární web odpočinout po náročné směně) a i amatér může narazit na zajímavý postřeh.

Myslím, že to, jak lidé říkají, že dříve to tu bylo lepší, je důsledek vzpomínkového optimismu - z minulosti si vzpomínají jen na to dobré. Já mám spíš opačný dojem.

Souhlasím se Zamilou, myšlenku to má velice pěknou. :-) Jinak, já věřím, že smysl života si člověk musí určit sám. Obdivování a tvorba "zázraků" přírody (naše vlastní těla jsou určitě také "zázraky přírody", další se ukazují třeba v matematice, vzpomeňme jen krásu Mandelbrotovy množiny) jsou dobrý smysl života, ale smysl života nemusí být individuální - mlynář v minulosti mohl mít za smysl života zajistit, aby všichni v obci měli co jíst (tzn. aby jim pekař měl z čeho upéci chleba) a to byl dobrý smysl života!

poll: Přímo Zlep se, pokud vím, zatím v žádném neobjevil, ale trochu podobný je mu klačský nekromant Achmed Šílený, autor Nekrotelecomiconu. Pokud mě mé zdroje neklamou, s ním se můžeš setkat na stránkách knihy Pohyblivé obrázky. :-)

Děkuji za přečtení. :-)

Báseň plná paradoxů, opravdu "zvlástní pocity".

Jméno růže. Já vím také. :-) Jen mi nejsou jasní ti panští psi z anotace. Co mají znamenat ti?