Pro mě je to především vynikající kategorizace, kterou by měl člověk znát. Já totiž tak trochu skrytě toužím být moudrý/á, ale ve skutečnosti jsem spíš chytrý/á, a to ještě ne vždy. Připadá mi, že nejlepší je, když se sejdou všichni tři a pomohou člověku spolu. Chytrý ho poučí, laskavý se postará, aby se cítil dobře, a moudrý ho naučí, co člověk potřebuje.

Máš moc zajímavé myšlenky, i před spaním. :)

Mám radost, že to tak vidíš. Vidím to podobně, jen někdy tu pravdu člověk třeba sám nezná. Někomu, kdo nemá hudební a sluch a není na to odborník, se může líbit i zcela falešný zpěv a pochválí ho, i když nechce být patolízalem ani trochu... Ale v podstatě s tebou souhlasím. :)

Naprosto nádherná povídka, kéž bys takové povídky psala i dnes. Hodně se mi líbí už to, jak je napsaná (třeba formát přímých řečí, krátké věty, ze kterých je jasné, kdo si to myslí a tak). Jsou v ní zajímavé myšlenky i situace, třeba ta hravost, když Klára Matoušovi ukazovala mušli, nebo to přemýšlení o životě. A celé to dává hluboký smysl a má to krásný závěr. :)

Poznávám v této povídce některá témata nebo snad myšlenky, které se v tvé tvorbě objevují častěji a připadá mi, že pro tebe mají velký význam.

Jen netuším, proč se jmenuje Slepá, když tam nikdo slepý není, leda bychom za slepého považovali Matouše, když zavřel oči.

Hned po přečtení mě napadají pěkné variace na toto téma, např.:
----
A jednou když ke mě přišla na návštěvu kamarádka, jsem se taky pořádně překonala!!! Odložila si u mě tašku a pověděla, že v ní má perník pro kamarádku. Zbožňuju perník, přitahuje mě jako upíry krev nebo Montyho Jacka z Rychlé roty sýr. A představte si, že já se ho po celou dobu ani nedotkla a nejedla jsem nic jiného než mléčnou čokoládu (kterou mimochodem taky miluju)! A má trpělivost byla odměněna - když kamarádka odcházela, prozradila mi, že ta kamarádka, pro kterou má perník, jsem já... To víte, že jsem ho shltla, ale s dobrým pocitem, že teď jsem se vážně překonala!
----
Umíš takováto témata skvěle podat a člověk se při čtení nejen pobaví, ale i poučí, což je skvělé. :)

Zajímavá zkušenost. Myslím, že jsi spoustě lidí, kteří si to přečtou, ušetřila 70 Kč. Přemýšlím, co asi budou dělat ti lidé, kteří na tomto vydělávali, když jim to přestane vynášet. Začnou si vydělávat poctivě, nebo vymyslí jiný podvod? Těžko říct.

Nicméně literárně mi to připadá spíš jako fejeton než jako povídka (zařadila jsi to do kategorie povídky / ze života).

Severak: Jak už v komentáři napsala Orionka, k nedorozumění dochází ve virtuální komunikaci velmi často. Na vině je jednak nedostatek informací (např. to, že jsi nevěděl, že jim vypadl internet), ale také spousta chybných očekávání - člověk čeká od toho druhého, že ho pochopí a že se bude chovat očekávaným způsobem, ale ona to vůbec nemusí být pravda, protože ten druhý to třeba chápe úplně jinak a pak se zbytečně naštvou, protože jeden nechápe, co vlastně nechápe ten druhý, a tak je velice těžké si to vysvětlit. Nicméně, tvůj příklad s výpadkem internetu se mi líbí.

Mám radost, že to téma zaujalo i tebe, a na tvůj další komentář se těším. :)

Amelie M.: Na jednu stranu souhlasím, že v průběhu čtení není moc tušit, proč je postava tak vyděšená, ale na druhé straně mi to po hlubším zamyšlení všechno dává dobrý smysl - nějaký kluk sní o tom, že je dívka a ohrožuje ji doktor Mráček, a probudí se, uvědomí si, kdo je a že to byl jen sen, ale zjistí, že doktor Mráček je i ve skutečnosti. Takže tentokrát se musím poll zastat, podle mě to má promyšlené dobře. (Nemluvě o tom, že se mi myšlenka kluka, který sní o tom, že je dívka, líbí.)

Devils_PIMP: Určitě tomu chybí hodně podtémat, jak už napsala Máta. Už při psaní jsem uvažoval o temperamentu, ale dospěl jsem k závěru, že je to opravdu jen zdání a žádný skutečný vliv tam není. (Stejně arogantní může být jak cholerik, který se prosazuje, tak flegmatik, který ostatní názory prostě ignoruje a jedná po svém.) Typologii, o které píšeš ty, ani neznám (nanejvýš jsem o ní možná slyšel a ty názvy mi něco říkají, ale ne jako ucelená typologie).

Asertivita je, pokud vím, naučené, nepřirozené chování, které lidskou přirozenost zakrývá. Mně šlo v této úvaze spíš o to ji odkrýt, proto jsem se asertivitě vyhnul.

Děkuji za přečtení a doplnění. :)

Orionka: Podle mě to "myslím" nemusí vyjadřovat jen jakousi "objektivní relativitu" daného tvrzení, ale může vyjadřovat také to, že si člověk připouští, že se může mýlit, a nabádat druhé, aby ho na jeho chybu upozornili: "Myslím, že 5 + 3 = 7" / "No, ale já si myslím, že 5 + 3 = 8." / "Aha, vlastně ano, máš pravdu.". Pokud člověk řekne jen "Pět plus tři je sedm," spousta lidí to vezme bez dalšího přemýšlení jako fakt. Ale máš pravdu, že to může vyznít i naopak, jako by si člověk počítal podle vlastních pravidel a nechtěl si do toho nechat zasahovat. Asi je lepší to nevyjadřovat a počítat s možností opravy implicitně.

Děkuji za komentář. :)

Máta: Teď si uvědomuji, že jsem před sebou měla vlastně mnohem širší téma, než jsem si představovala. Když jsem začínala, měla jsem před sebou jen tu otázku - "kde se v lidech bere ten pocit" a napadaly mě různé možnosti. Psychologie mě zajímá, ale je to jen jeden z většího množství zájmů, takže o ní vím jen trochu a to, co jsem napsala, jsou všechno jen neověřené spekulace. Možná ta úvaha působí odbornějším dojmem, než by měla...

Přesto velmi děkuji za tvůj komentář. Třeba ty kulturní faktory jsem skoro úplně opomněla a určitě se nad nimi ještě zamyslím (alespoň pro sebe).

Pokud jsou některé popisy zavádějící, je to způsobeno mou neznalostí a omlouvám se za to.

taron: Děkuji, myslím, že slovy "neznalostí sebe sama a svých potřeb a potřeb druhých" jsi krásně shrnula něco, co by si u mně asi vyžádalo několik stránek textu. V každém případě děkuji za čas, který jsi nakonec mé úvaze věnovala. (Nedostatek času chápu, také ho nemám zrovna příliš.) :)

Amelie M.: Je určitě rozumné nechat si takovou úvahu uležet. Těším se. :)

Snídaňový klub mohu určitě doporučit. Není jen o aroganci, ale vlastně o celé jedné generaci formované tlakem rodičů, učitelů a vlastních part.

PrimaDen: V podstatě ano. Inspirováno životem.

Severak: Děkuji. :)

Amelie M.: V tomto ohledu máš mnohem víc zkušeností, takže se přikláním k tvému názoru. Minimálně by se dala určitě vymyslet lepší témata (třeba taková, jaká má ve sbírce "Jen jestli si nevymejšlíš" Shel Silverstein); taková, která člověku do života něco dají a v nějaké situaci si na ně vzpomene.

Pro mě je hlavní hodnotou tohoto a podobných děl možnost odreagovat se od komplikovaného "světa dospělých" únikem do takového "dětského" světa, kde je vše jednoduché a příjemné. To se samozřejmě nemusí líbit každému, ale u těchto děl to funguje a to namluvení tomu podle mě v tomto účelu ještě prospívá.

Amelie M.: Souhlasím, že obsahově je to na úrovni dvanáctiletého dítěte, ale jako dětská tvorba mi to připadne dobré (nicméně, tvorbu dětí nečtu, takže můj pohled vlastně není příliš relevantní).

Devils_PIMP: Děkuji. Máš pravdu, zní to tak lépe. :)

Zajímavý nápad. :-) Líbí se mi a obě postavy se podle mě chovají věrohodně.

poll: Děkuji za návštěvu. :)