Skvělej nápad. Jinak za každým koncem musí něco začínat. Takže je to nekonečný koloběh. Pokud by za něčím začínalo nic, které nic nevystřídalo bylo by to nic nekonečné, takže nekonečno určitě existuje. Filozofové by ti řekli, že nic se dá definovat jen poměrem k něčemu. Můj oblíbený Alan Watts by ti nejspíš řekl, že skutečná je jen prázdnota, nesnaž se to pochopit. Za pojem nekonečno lidé schovávají to co je mimo meze lidského chápání.

Moc pěkný, ale každej flám jednou končí, jde o to přežít i kocovinu.

Nikytu: díky...

ŽblaBuňka: díkes...

Orionka: Díky moc.

taron: Děkuji Ti moc milá kolegyně.

Máš tam hodně pěkných frází. Každého, soudě podle komentářů, některá dostala. Zamýšlím se nad tím, jestli někdo pochopil báseň jako celek. Jestli ta krása neupoutala tolik pozornost, že zastínila obsah.

Pěkný...

Naprosto s tebou souhlasím a musím dodat.
Nemusí se nám to líbit, můžeme s tím nesouhlasit, to je asi tak jediné co s tím můžeme dělat. Internet přinesl informace zadarmo, tím v podstatě devalvoval žurnalistiku.

Máš v tom spoustu fantazie, barvy a dynamiky.
Líbí se mi to.
Vítej zpět.

andante aledeto (pomalu, ale jde to)

To nemám ze sebe
https://youtu.be/GCGr1TVl-L4

Amelie M.: Jo, to je život...
Díky moc.

Yana: Díky...

Ještě mít možnost vystoupit. Trochu potoulat, pohrát si se scénou, se světlem, s expozicí,možná by to vyšlo. Nejsem moc příznivcem spojování básní s fotografií, tady mám pocit jako by si báseň o fotografii říkala. To neber jako kritiku, ale jako pochvalu.

Hej!
Na mě z toho vyčuhuje blues.

Mám pocit, že jsem to už četl...
Každopádně, je to plné fantazie a působí to velice lehce. Hledala si celý život? Minulost, to je jen brázda za lodí, Je jenom teď ( to není ze mne) a to vtom taky vnímám.
Moc si mne svojí básní potěšila.
Bezva!

Taky se mi líbíš víc než Skála a to jsem Tě nikdy neviděl (Skálu taky ne). Všimni si jakou sílu má negramatický rým -pout (podstatné jméno), -ulehnout (sloveso). To se mi moc líbí. Zajímalo by mne kde jsi přišla na slovo samodruhý.
Slyšel jsem to jen jednou v úžasné písni Folk Teamu:
Zdrávas Maria
samodruhá
usnulas ve chlévě
při zásnubách
jeho je království
a zkoušky otcovství
u soudu pláčeš
jak každá druhá.

Máme je v hrsti. To je klíč k životu. Moc pěkně jsi to napsal.

Představuju si, jak to na autorském čtení křičíš na lidi a lidi jsou konsternováni. To jak nepochybuješ se na ně přenese a oni odejdou a aslespoń pár dní budou nepochybovat...
...o svém štěstí.
Má to sice ohranější místa, ale má to velký tah.
Super.

A42: Teď si mě dojala.
Díky :-)