Yana: :-)))
Dík!

Na rovinu řekneš co jiné řeknou, přitom to je poezie. Nikdy jsem z tebe neměl pocit vulgarity, Přitom jsem k erotickým básním kritický, s erotikou je snadné zaujmout a nemusí v ní být kousek básně. To není tvůj případ.

Yanishka: :D, :D, :D
Ty seš neuvěřitelná.
Dík.

A42: Ne, začalo pršet, nalil jsem si pivo sedl na zápraží a bylo mi dobře. Po chvíli se vrátili za deště z vycházky zmoklí děti a psi. Žádná tragedie, spíš doplnili tu radost se života.
Dík.

korálek: Díky moc!!!

Amelie M.: Pochvala od autorky, která píše haiku potěší.
Jsem poctěn :-)

Zašmodrchaná dušička taron...
Bylo mi tu po mí smutno.
:-)

taron: Rovnoběžky (to jsou vlastně koleje) se protínají v nekonečnu, tak nás to učili ve škole. Vidělas to někdy?
Kdo ví, možná na onom světě...
Dík.

Amelie M.: Díky...

Nebásník: Díky.

Mě se nejvíc líbí poslední. Haiku by podle mne nemělo směřovat od někud někam, ale zachycovat kouzlo přítomného okamžiku. A to na mne vystupuje z toho třetího. Na někoho jiného může působit zas jiné, je to o naladění.
Navíc, básním o lásce taková prostá popisnost sluší.

Protestní báseň, pokud rukama neumíš dřít někde na poli není důvod protestovat, můžeš s tím začít (nebo cokoli jiného proti čemu protestuješ).

Marnost, která se skrývá za pozérským smíchem?
Nemám co bych vytknul.
mohl bys to umocnit opakováním:
jak zaseknutá deska
jak zaseknutá deska
jak zaseknutá deska...
ale na to můžeš mít jinej pohled.

Rozhodně to je zajímavé.
...osobám bez ztrát, bez zisků.
Záměrně si obžalovala průměrnost, nebose ti to tam jen tak hodilo?

V první sloce jsi žalobce ve druhé si pokorně sedáš na lavici obžalovaných. To je dobrý!
Vázaný verš je háklivý na rytmiku, ve druhé sloce bych viděl v tomto směru rezervy.
Ale snese to víc, než trochu kritiky.

Mám z toho stejně jako Mlčeti Zlato pocit dusna.
A v tvé odpovědi jsem přečetl děkuji za erekci.
Stydím se...

Přijímání. To je to co umíš vystihnout. Pokud TO přijmeme až se jednou otočíme bude za námi duha. Krásné poselství.

Amelie M.: Ona, poezie není ve slovech ale v zásloví (to jsem nedávno četl a ztotožňuji se s tím). Takže jsem na poprvé to co je v zásloví neviděl. Takže mi první a poslední řádek, tak jak jsou napsané nepřišli pro haiku vhodné, ale pak jsem do toho spadl.
Když se do něčeho spadne a není běžným pohledem vidět, je to báseň. Je to krásná léčka nastražená básníkem na čtenáře. Čtenář je pak rád chycen.
:-)

Já jsem Ti to chtěl nejdřív zepsout, ale pak se mi na to podařilo naladit a užívám si ten pocit.
No a vo tom to je...

Hm, strašák se doopravdy povedl!
Na haiku je odborník casa. Jsem rád, že se shodnem

U mě jednoznačně první, bez slova jak. Tam nemůže být jak, to musí být obraz, jedinečný s ničím nesrovnatelný.
(nejsem odborník na haiku)