Líbí se mi dvojverší:
K prostupu časem nestačí kávová sedlina,
je třeba nahoty, je třeba zdechlina.

Jinak je hezký, jak to každý vnímá jinak. Já v tom rébus nevidím. Naopak je na mě ten obraz moc zřetelný, přijde mi, že se příliš ostře snaží působit na city, myšlenky a představy čtenáře, moc si jde za svým cílem. Trochu bych to pro sebe rozmlžila. Třeba tu první větu bych nestavila na klišé protikladu černé a bílé. Ale toť jen mé osobní vnímání.

Nádherná! Miluju obrazy, které malují tvá slova, a mrazivé poselství posledních veršů. Jsi inspirativní, mám chuť také po letech nějaký text tvořit...

To první dvojverší mě okouzlilo, krásný obraz! Slovo elektrošok je pro mě po tak jemně klouzavých slovech opravdu šokem. A to je dobře. Čekala jsem, že další sloka bude pokračovat stejně řezavě, ale ona ne. Opět zaplula do krás melancholie. Zajímavé, jak si hraješ se čtenářovými pocity:-) A posledním veršem všemu dáš další rozměr. Opravdu krásná báseň, Lössenie.