Meonys:
A zvolíš-li si dobrovolný odchod odkudkoli, třeba i ze života, jsi v očích druhých i ve svých vlastních rovněž zbabělec, protože před něčím či před někým vlastně utíkáš! /Často i sám před sebou! :-(/
*A přitom je k tomu třeba mnohem více odvahy, než jí má většina z nás okamžitě k dispozici...:-)

Severak:
Takže jenom konzumní vztah,
život, co spotřební je zboží,
nechodíš světem jako v snách,
a přece: Někdy je to boží!
:-)

* Amelie M.: *
Každý z nás asi tohle zná,
víc osobností v sobě má,
tu extroš je, tu introš zas,
často i hastroš vládne v nás...
:-)))

DDD: Ano, slova jsou jako zrnka písku, s nimi se na nás sype spousta (pro nás!) zbytečných informací a pocitů, bez kterých bychom se klidně obešli. Ale slova jsou taky elementy komunikace, bez níž by náš život byl chudší! A tak se naše mysl podobá rýžovací pánvi trpělivého zlatokopa: Kolik jenom těch zrnek písku je třeba odplavit, než objevíme jedno zlaté? *Ale ty máš štěstí, že se tu na Tebe z komentů paní a dívek sypou samá zlatá zrnka přízně! Tak si to vychutnej, dokud paní Fortuna neodvrací tvář!:-)

Nikdy nikoho nepoznáš dokonale, ale zkoušet to musíš!:-)

Orionka: Žádné vtipy, taky verše, ale dost kritické a adresné...Ale ani dnes nelze beztrestně říkat vše! Zkus to třeba diskutovat na seznamu v novinkách. Když se to někomu nelíbí, smažou Tě! :-)

Lenča: Díky! Zní to dost archaicky, že?:-)

Orionka: Taky jsem měl pár takových ze soutěžní kategorie O zlatou mříž! Ale člověka unaví odhalovat nedostatky...A tak raději odhaluje dostatky, byť zčásti přikrášlené...:-)

Orionka:
Takových i dneska je! :-(
Jsi pěkná rebelka...:-)

Orionka: Orionka: Nejsem žena, ale rozumím. Měl jsem kamarádku, co o sobě po jisté operaci mluvila stejně.:-(

Yana: Díky! Mám k tomu někde i pohlednici, kde jsou právě ti koně pádící zimní krajinou. Stejně tak i Zrzečka je psána podle pohlednice...Život je krásný! :-)

PrimaDen: PrimaDen:
Ó, jak Ti rozumím,
a možná, že i vím...:-)
*Nj, nelze vždy mít všechno, co bychom si přáli!
A někdy je naše srdce jen přestupní stanicí, v níž někdo po čas Osamělé touhy jen čekal na ten svůj vlak...Ano, jsou to samozřejmě jen moje prázdné dohady, kterými se snažím odvrátit svoji pozornost od toho, co trápí mne...:-(

PrimaDen:
Říkám si, jak by bylo krásné,
kdyby mně někdo verše psal!
Hleděl bych v Tvoje oči jasné,
šťasten bych slovům naslouchal...
:-)))

PrimaDen:
Deník jedné lásky,
kterou čas již vzal,
deník plavovlásky,
co miluje dál?
:-)
Krásné...

Líbí se mi, i když je to už tak dávno, co jsem i já tohle znal...Nebo snad právě proto? Nevím, netuším, neřeším....:-))))

PrimaDen:
Loučili jsme se nahonem,
smutek se ploužil peronem,
teď v koutku vlaku sedím již,
jen já a tísně mojí kříž...
:-)

PrimaDen:
Jsi vzácná protěž pro kterou
bych na kraj srázu šel,
v srdci s touhou bláznivou,
a na strach zapomněl...
:-)))

PrimaDen:
Jednoduchá a přitom toho o Tobě tolik sděluje...:-)

PrimaDen:
Krásně upřímná! Nad posledními verši mne napadlo, že toho vlastně o Tobě moc nevím a přitom se už tady známe nějaký ten pátek a nedá se říci, že bychom se jen míjeli jako dva nevšímaví cizinci...:-)

Dobře jsi, děvče, učinila,
žes sem tu báseň pověsila.
Připomíná mi krásný sen,
tož za ni dík a Prima Den...
:-)