Mlčenlivý: Tu dobu si nepamatujuuuu

Mně se líbí moc, taková vnitřně rozervaná a moc se mi líbí závěr. Ten by klidně mohl bejt vyjmutej z nějaký Kollerovo písně, slyšim ty tóny. Fakt se mi moc tvoje báseň líbí.

Opravdu moc milé.

Líbí se mi jak píšeš, ale, V zajetí času jsi odepsala?

taron: No vždyť víš, že dodnes taky hledam. Vlastně co? Ale tyhle Ziky dílka mě prostě vždycky vemou, moc se mi líbí. A neni náhodou na životě to nejkrásnější že pořád cosi hledáme. Představa že bych měla recept na univerzální štěstí a vyrovnanost mě skoro děsí.

Milé, a hlavně ten dnešní den byl opravdu krásný, sluníčkový.

Kdysi mě Praha taky takhle vzrušovala. Pěkné.

Vzala jsem dvě kapitoly najednou a teď se budu těšit na další.

Budu se opakovat.Tvoje pocity psaný tvym stylem mě vždycky hodí o spoustu let zpátky. Moc ráda čtu o tvym mládí. To je pro mě zakódováno v těch tvých dílech. A mnohem víc.

Hele to je moc milý a sladký vyznání. Jo moc se mi líbí co máš napsáno na profilu. Prosím přečti si moje housle.

Jen v nás je psáno co bude dál,
osudu pomůžem, roztančíš sál.
Ať vše končí tak,jak sis vždy přál.

Hledáš námět na další kapitolu, krásné ((-:
Úplná maličkost nebyl by lepší sen na konci první sloky?

taron: Mlčenlivý: Jindruch: DDD: Děkuju (-:

kayla: Dík za čtení a komentáře

Nadchla mě a přikláním se ke všemu co napsaly ty přede mnou.

Ještě nedávno bylo takhle hnusně, ale teď už je naštěstí krásně. Napsaná je hezky. A naděje umírá poslední. Pěkné.

Teď budeš zírat co ti napíšu. Já nebrečim nad svym věkem, ani náhodou. Já závidim tobě ten tvuj. Tvoje prožitky, ať jsou jakýkoli. Prostě jsou super, věř mi. A věř tomu, že za pár let bude všechno jinak. Najednou jakoby tohle co žiješ teď ani nebylo. Budeš vše vidět pozitivně i díky tomu , jak to teď prožíváš. Budu se opakovat, ráda čtu co píšeš ať je to jakkoli depresivní. Teď.

Já nenacházím slova, kterými bych popsala mé pocity při čtení tvých básní. Díky( (-::

Aniž jsem si přečetla anotaci tak mě napadlo že je to jako rozvinutí myšlenky puerova díla. Tak dík vám za takové básně. Hezký ale děsivý závěr.

Líbí se mi to. Tuhle jsem někde slyšela, že celý život se připravujeme na stáří. Nerada na něj myslim. Ale je fakt že to osamnělé musí být příšerné. Taky mam občas ráda samotu, ale hurá, nejsem osamnělá. Dík za hezkou básničku s myšlenkou.

JO tak mě fakt pobavila!