Poutník staletími

Kolikrát svět se
od počátku věků
kolem své osy
zvolna otočil?

Kolikrát minuls
Cháronovu řeku?
Kolik svých životů
ty už jsi vlastně žil?

***

Viděl jsi lesk
a slávu faraonů,
zažil jsi zmar
a slavných říší pád,

plameny nad Římem
i dunivý pláč zvonů
když černou smrt
už nešlo oklamat.

Planoucí hranice
a trýzeň heretiků,
to církev s ďáblem
síly spojila

a v žáru plamenů,
v soumraku starých zvyků,
prastará bohyně
svou hlavu sklonila.

***

Točí se svět,
čas neúnavně plyne,
mění se všechno,
co se změnit dá.

Smrtící nástroje tak
nahradily jiné,
a na mučidlech
sténá příroda.

Viděl jsi mnoho
na své dlouhé pouti,
kam ještě dál
tvé kroky mohou vést?

Ach bože můj,
což tě nic nezarmoutí?
Proč viníky tak zřídka
stihne trest?

***

Dlouhá je cesta tvá,
co staletími běží,
jsi stále víc
a více znavený.

Na místě ani době
nezáleží...

Člověk se totiž
nikdy nezmění!