Krotká

Chci spousty teček
namísto otazníků,
abych mohl
odpovědět
na všechny chyby
historie.

Dávit pouhé zbytky jídla
do kyblíku
a až poté zjistit
že už vlastně
dávno hnije.

Chci koupit
všechna velká křídla.
A taky potkat
všechny
kurvy světa,
co jsou až neskutečně krotký,

a zeptat se jich někdy
jak se s těmi křídly
sakra vůbec
vlastně lítá.
Třeba po třech lahvích vodky.


Tak nějak když se člověk
míní
utopit za zvuku zvonů,
tu stůjme
sladce ozářeni.

Možná láskou.
Sluncem.
Vůní acetonu.

Kdy nikdy Tě nepřestanu prosit
o to odpuštění,
že v ruce držím
křišťálově čistý líh.

Budu tu stát.
V létě.
V bouři.
I o Vánocích,

kde za ticha nepřátelský noci
a za zpěvu
němých Apoštolů,

budem jak dva čerstvě cejchovaní
cvoci.

Zjišťujíc, že vlastně
stejně jednou chcípnem.
Spolu.