kmotrov: hodně zajímavé, v jednom místě svého komentáře si přesně vyjádřil to o čem ta báseň je, nezbývá než poděkovat a žasnou jak dovedeš vnímat

dobrý nápad, vyvěštit mu že jsem jeho vyvolenou a že beze mě nemůže žít, kdyby to bylo tak jednoduché, viď, moc hezky napsaná

Sucháč: taron: ŽblaBuňka: mannaz: BorůvkaB: všem velice děkuji za zastavení a ponechané komentáře, miluji pocit že si to někdo přečte, že někomu předám kousek svého světa, že svůj život a své prožívání jaksi zhmotním...

puero: to mě totiž těší že je ti z ní smutno, smutek a právě myšlenky na mojí babičku, která žije v penzionu, je jí 96 let a teď momentálně je hospitalizována na interně mě inspirovaly, a přesně jak to popisuješ, já už teď žiji v přízemním domečku, na stáří se připravujeme celý život a ta moje babička si to strašně zkazila(to je jiná kapitola) ale ona mě kdysi kdysi dávno naučila sledovat oblohu, les, louky, pole, řeky, zvířátka, to jí nikdy nezapomenu...

líbí se mi jak si to pojal, kdysi se mi stalo cosi podobného a taky jsem se smála. Pozitivní s nadhledem.

jo, přenesl si na mě to své přání v závěru a současně pochybnosti, které vnímám z předchozích řádků, že se možná nikdy nevyplní, zapůsobila

"Na zdraví", moc se mi líbí, taková milá, hezky plynoucí, obrazotvorná.

mně v závěru naladila tak pozitivně, líbí se mi, vnímám radost ze života, z lásky, zamilovanost a nic mě nerušilo při čtení, pro mě plyne hezky

ovšemconeznášanikdyznátnebudeš, sakraspoustutoho neznamještědneskaanikdyznátnebudu, furtseptam, odpověďnepřichází! holtživot, lepšíotázkynežnic;-D

no...je mi tak trochu úzko z takové lásky, kord když vnímám že máš trochu pravdu

mně spíš připomíná stárnutí, takový vzletný způsob projevu tady používáš, ještě že vyplave, pak by zbylo jen zoufalství, je zvláštní ta báseň

víra je nejsilnější součást nejen lásky...kdyby nebyla tak ti co jsou zoufalí by nemohli jít dál, líbí se mi a asi ji vnímám malinko jinak než si popsala a je to jedno, důležité že vyvolává vjemy, příjemné, melancholické a plné naděje

ten závěr s tlusťochem je bonus, jo, už jsem si všimla že píšeš dobře, requiem pro panenku trochu jinak

moc mě těší když někoho inspiruje období historicky nedávné, ale přesto tak vzdálené, mám pocit že v tvých básních už jsem objevila inspiraci šedesátými léty(nemýlím-li se), povedla se ti a líbí se mi to jakoby rozdělení změnou písma a " bolest způsobená rukou orosenou kapkami vodky...lilie co voněly jakoby po slzách... a ten závěr je fakt počtení k zamyšlení, moc povedené

napadlo mě: "polibek tvůj chutnal po borůvce". Jako že po tobě, no tedy musím uznat že tvůj vnitřní i vnější svět je pěkně divoký, tvých sladkých patnáct ti závidím a navíc jako bonus píšeš opravdu hezkou náctiletou poezii

ohlasy jsou zajímavé a já všem moc a moc děkuji, za zastavení i ponechaný komentář

a já začala, pokračovala, dočetla do konce a pak jsem ji přečetla ještě jednou, určitě mě zaujala, svojí barevností, zvláštní bolestí kterou z ní cítím, jakoby matka opustila své dítě, zoufalá, nešťastná, ale třeba je to úplně jinak, zaujala

no, ta mě oslovila, hezky plyne, emotivní obsah, opravdu zaujala

loner: naše bolesti a smutky nás i v těch nejkrásnějších dnech dohánějí, uvědomujeme si beznaděj kterou žijeme a i když občas se rozplyne jako dým, vzpomínka ji zase vskřísí, tak nějak to chápu já, neztotožňuji se s tím, ale vnímám ten text a je mi z něj dostatečně úzko, pravda že tam chybí kroužky nad u a mně nelogická přijde věta jak mizí z něj, ale jinak dobrý

jo, už ten název vyjadřuje mnoho