zvláštně křehká, asi jako vztah, který už není, rozbitá, líbí, a deflorace ideálu je vskutku originální obrat

Nejsem věřící, ale jsou okamžiky, kdy mám pocit že zažívám, nebo vidím co asi nedokážu vyjádřit, protože je to tak uchvacující, jsou to okamžiky, kdy si říkám že se dotýkám žehosi nadpozemského, jsou to okamžiky kdy věřím že jestli existuje, tak teď mě oslovil a proto se mi tvoje báseň líbí, krása

Líbí se mi, to znecitlivění si popsala dost autentický, věřím ti, o to víc je to smutné

Jo, ne každý den jsou vánoce...ale...Je milá ta melancholická básnička, taková zvláštně lehounká, jakoby bezvýznamná a přitom tak povznášející, hezké

Text který jsem si přečetla nahlas a dostal se mi pod kůži...Ale "chtěl bych" to je samo o sobě hodně, krásné napsané

v jednoduchosti je krása, fakt

shane: No tohle nějak nemůžu pobrat, že je to vždy jakoby najednou, no možná spíš si jen nevšímáme těch příznaků, které k tomu směřují. Bohužel ne každý senior umí s tím stárnutím zabojovat. Někdy tomu podléhají víc než je zdrávo. Ale je to jistě často nedostatkem vnějších podnětů. No uvidíme co to jednou udělá s námi :-)

Moc hezké, naléhavé, ale mám zkušenost, že někteří lidé prostě poslouchat nechtějí, nějak se v té zahořklosti našli

shane: no tak jasně, ty co vstupují jsou většinou (ne vždy) láskou a péčí obklopeni, ale co stáří, o to mi jde, o moje rodiče, kteří naprosto nečekaně tu pomoc a lásku potřebují, nějak jsem to nečekala, tak brzy, lásku jsem jim vždy dala najevo, ale teď potřebují pomáhat, to hlavně, aby mohli důstojně žít, dík za reakci

pilgrim: děkuji

ŽblaBuňka: no, když já moc nemám ráda povinnost, tak raději ty city, naši se nám nějak rozsypaly, dík

No je to boj, pěkná báseň, mírně depresivní, ale zná to asi každej, máš tam zajímavý místečka

Ale no tak :-( , já nevim, já to takhle nevnímam, ale pochválim ti rýmy :-)

Básnička je dobrá, to asi není myšleno jako provokace, prostě trochu legrace, já bych to tak trochu tipla na Homéra, má to hlavu a patu a je to chytrý

chápu co myslela Zamila tím vyváženější, když čtu tvé básně vždy krásně plynou, tady ten závěr je takový zarážející, ale básnička je krásná, jemná, poetická, melancholická

básně:láska...tohle je taky ještě láska, jasně

strašně ráda chodím ulicemi a koukám lidem do oken, občas se mi někdo, kdo mě zná, směje že jsem šmírák, ale já právě vnímám všechno to co ty píšeš v té básni, moc se mi líbí

takový chytrý jako ty :-)

čtu, píšu komentář, mažu komentář, čtu...vlastně nemám slov, vyjádřilas toho hodně, hodně z toho co mnozí prožívají, vyjádřilas to skvěle, myslím že to je prožité, jasně rozkoš, chtíč, pohyby je to hodně v našich životech, alespoň pro mnohé, i pro mě, ale je to to nejvíc? Nejsou to jen bouře hormonů, nezvládnutý život, hledání ztraceného času, možná že jsem dnes ovlivněná včerejším odchodem mé kamarádky od jejího muže(pro vysvětlení) šla jinam...ale on jí jistě miluje, tím svým způsobem kde už chybí ta rozkoš, touha...je to složité, báseň je přímo burcující, skvělá

tvoje básnička je výstižná, v závěru opravdu zabolí, pěkné zpracování, líbí se mi ta spousta maličkostí na které je lépe zapomenout i když kdysi tolik dávaly, i braly