![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


Já bych tipla, že je autorkou Kleriska.KX, ale samozřejmě se můžu mýlit, uvidíme. :-) Báseň asi není špatná, ale nějak mě neoslovila, některé obraty jsou ovšem pěkné.


Dobrá. Akorát jsem kvůli názvu dlouho otálela, jestli ji mám vůbec číst. Nakonec to celkem stálo za to, zajímavá.


Tahle mě zaujala! Super :-) Celistvá myšlenka, pravdivá a zajímavě zpracovaná.


Myslím si, že autora/autorku neznám, ale báseň mě nadchla, je krásná, povznášející, lehká a voňavá :-)


První dvě strofy mě velmi oslovily (nejvíc asi první), ta poslední mě zase rozesmála, ale určitě v dobrém, takže za mě ano, zdá se mi povedená. :-) Celá mi připadá taková milá, hladivá, pozitivní, díky za úsměv. :-)


Pěkné. Ale myslím, že polibek může mít mnoho a mnoho tónů. A pohled určitě taky. Možná jsi ale myslel jeden jasný milostný tón, který naznačuje, že se blíží ten výbuch tisíce tónů za rozbřesku. ;-) Každopádně zaujala, pěkné myšlenky (myšlenka). :-)


Marbal Škutin: puero: slnečnica: Sucháč: Yasmin: taron: Nebudu odpovídat každému zvlášť, to bych to tu moc zaspamovala, tak jen velké díky všem za tak pěkné komentáře i za to, že jste se stavili, moc mě to potěšilo. Takový ohlas jsem zdaleka nečekala. :-)


DDD: Jo, přesně o takových to je! Jinak tvůj komentář mi vyvolal úsměv na tváři, za to díky :-)) Na jednu stranu si to představit umím, sleduju to u sestřenice, ale chápu, že když jsou ty miniatury tvoje, tak je to ještě úplně o něčem jiným :-)
S tím, co píšeš o podřizování se dětem souhlasím, já si naopak myslím, že nejen že jim to neuškodí, ale spíš dokonce prospěje. :-) Víc takových akčních rodičů, aspoň mají prima základ do života a plno zážitků už v útlém věku, navíc by to taky mohli odkoukat. A myslím, že takové děti si pak mnohem dřív uvědomí, že se vše netočí jen kolem nich. :-)))
Díky za komentář a za zastávku!
S tím, co píšeš o podřizování se dětem souhlasím, já si naopak myslím, že nejen že jim to neuškodí, ale spíš dokonce prospěje. :-) Víc takových akčních rodičů, aspoň mají prima základ do života a plno zážitků už v útlém věku, navíc by to taky mohli odkoukat. A myslím, že takové děti si pak mnohem dřív uvědomí, že se vše netočí jen kolem nich. :-)))
Díky za komentář a za zastávku!


Devils_PIMP: Hm, zvláštní věci mě baví, takže to je pro mě dobře, a že ji vnímáš jako barevnou mě taky těší - on celý ten den i ta kavárna a dění v ní bylo barevné. Díky, Pimpe! ;-)


Viviana Mori: Tak to mě opravdu těší, že ji takhle vnímáš. Ona i trochu zabolet měla, takže jestli to nebylo moc, tak je to naprosto v pořádku. :-) A vymodlené děti prokletím? Nevím, možná někdy, ale řekla bych, že je to na rodičích - jak se k dítěti postaví.


inkoust: Beatníky? Hmm, možná... Zrovna nedávno jsem znova koukala na Kvílení.. :-)) A bavilo, stále stejně, takže je to pro mě vlastně docela kompliment, jestli ti je to nějak vzdáleně připomělo :-) Takže díky! Těší mě, že se líbí.


inkoust: To máš pravdu. Už delší dobu přemýšlím, jestli sem nemám do komentáře napsat takové trochu "vodítko" k básni... možná to udělám, když už se sem dostavil i "hledač" jako jsi ty. ;-)


inkoust: Jo, pěkně si to vystihl, akorát pro mě ten smutek a osamělost byly právě o to silnější, že byly v kontrastu s tím vánočním štěstím, které bylo pozorováno jen z povzdálí. ;-) Díky za zastávku a za komentář, těší mě, že se líbí.


"oči viděly" ;-) Asi se k tobě budu muset vrátit, až na to budu mít čas a energii, abych si to pořádně vychutnala. Hm, zajímáš mě. Tedy tvá tvorba - ale ta úzce souvisí s autorem. ;-)


Úúúú, to je tedy nálož, tak sem se ještě určitě vrátím. Zatím jen vyjadřuji nadšení, příště snad přidám obsáhlejší názor (v nějakou rozumnější dobu :-D).


Pohladila. A zastudila, ale tak příjemně, jakoby čistotou a svěžestí. Ta atmosféra na mě úplně dýchla, smířeně a nenápadně tiše. Moc povedená miniatura.


taron: Já ti nevím... mám takový dojem, že pokud člověk skutečně odpustí, tak se tím právě zbaví i té bolesti. Hlavně když přestane obviňovat, to je ta největší úleva, přijmout situaci takovou, jaká je, bez hledání viníka - i to je podle mě podstatná součást odpuštění. A myslím, že když k tomuhle dojde, tak už by tam ta bolest skutečně být neměla. Jistě, ve vzpomínkách zůstane, ale už nezraňuje, už jen připomíná, že kdysi byla. A to je dobře, člověk alespoň nezapomene, proč je takový, jaký je.