![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


Yana: Je vidět, že jsi pochopila, díky. :-) Já taky vlastně pořádně nevím, jestli to bylo vážně naposled.


Marbal Škutin: Ó, děkuji. Přesně o to se snažím - vkládat tam své pocity.


Už tady do toho koukám asi čtvrt hodiny a furt jsem se nezmohla ani na jedno slovo. Asi nedokážu komentovat. Je to strašně silný. Cítím citrony.


K formě - v první řadě si dávej bacha na gramatiku, to dokáže zkazit dojem i ze sebelepší básně (tzn. oprav si všechna "si" na "jsi"). Za druhé se rozhodni, jestli budeš používat interpunkci nebo ne - když ji používáš jenom někde, budí to dojem, že ji neumíš správně použít. Za třetí by ses měl rozhodnout, jak to teda máš s těmi rýmy (samozřejmě člověk nemusí psát podle schématu, pokud to umí dobře, ale v tvém případě to působí, že vlastně ani sám nevíš, co jsi chtěl stvořit - v první sloce aabb, v druhé bez rýmů, ve třetí abab). Taky bacha na rytmus, když už tedy rýmuješ. Také by neuškodilo do rýmů vznést trochu víc originality (zlost-dost, zebe-sebe). Ale to se snad časem vybrousí, když je to, jak říkáš, "první věc, co jsi sesmolil".
K obsahu - chtěl být rytířem, měl zlost na bezpráví a na to, že lidé neodpoví na volání o pomoc, ale sám měl problémů dost, takže taky neodpovídal? Nebo jak tomu mám rozumět? Nějak mi uniká, co chtěl básník říct první strofou, proč ono "ale svých problémů měl si dost."
V druhé strofě je ale znát, že na se na problémy jiných snažil odpovídat (z čehož mi vyplývá, že "ale svých problémů měl si dost" slouží jen k doplnění rýmu. Možná jsi tím chtěl říct, že byl rytířem, protože PŘESTOŽE měl svých problémů dost, stejně se zajímal i o druhé. V tom případě by byla chyba ve formulaci).
Závěr ponurý; chápu-li to správně, nabádá onoho rytíře k tomu, že když už nezmění okolní svět k obrazu svému, má se vzdát a splynout s oním sobeckým davem, který nehledí okolo sebe.
Když to shrnu - forma nikterak skvostná, obsah snad až na pár drobných nesrovnalostí pochopitelný. Chtěl autor sdělit, že (jak již napovídá název) rytíři už vymřeli, neboť když se někdo snaží být rytířem, okolní dav ho ušlape? To by šlo. (Tím pádem rytíři již opravdu vymřeli, skutečný rytíř by se totiž nevzdal).
Každopádně vítej na psancích a snad to příště vyjde o trochu líp.
K obsahu - chtěl být rytířem, měl zlost na bezpráví a na to, že lidé neodpoví na volání o pomoc, ale sám měl problémů dost, takže taky neodpovídal? Nebo jak tomu mám rozumět? Nějak mi uniká, co chtěl básník říct první strofou, proč ono "ale svých problémů měl si dost."
V druhé strofě je ale znát, že na se na problémy jiných snažil odpovídat (z čehož mi vyplývá, že "ale svých problémů měl si dost" slouží jen k doplnění rýmu. Možná jsi tím chtěl říct, že byl rytířem, protože PŘESTOŽE měl svých problémů dost, stejně se zajímal i o druhé. V tom případě by byla chyba ve formulaci).
Závěr ponurý; chápu-li to správně, nabádá onoho rytíře k tomu, že když už nezmění okolní svět k obrazu svému, má se vzdát a splynout s oním sobeckým davem, který nehledí okolo sebe.
Když to shrnu - forma nikterak skvostná, obsah snad až na pár drobných nesrovnalostí pochopitelný. Chtěl autor sdělit, že (jak již napovídá název) rytíři už vymřeli, neboť když se někdo snaží být rytířem, okolní dav ho ušlape? To by šlo. (Tím pádem rytíři již opravdu vymřeli, skutečný rytíř by se totiž nevzdal).
Každopádně vítej na psancích a snad to příště vyjde o trochu líp.


Tahle je jedna z tvých nejlepších, ne-li fakt nejlepší. Ale nejsem objektivní. :-)


Mně se stejně bude líbit. Vždycky. S přednesem je to lepší. :P Vítej na psancích.


Chvíli jsem si říkala, co ten název asi znamená, než mi to došlo... :D


Souhlasím s kmotrovem. Druhá sloka bez výtek, celkový dojem dobrý - silný.


Yana: Děkuju Yani, já si toho moc vážím. Myslím, že téhle zcela úplně neporozumí nikdo, ale je to naschvál opravdu hodně zašifrované a napsané tak, aby tam byl velký prostor pro čtenářovu fantazii.


Musím souhlasit s Yasmin... A tahle je snad jedna z těch nejkrásnějších, co jsem od tebe četla.


Vladan: taron:
"Jak panensky bílou závějí,
jak mořem prostým nadějí,
mladý muž brodí se právě
myšlenkami ve své hlavě." :-)
Jinak - k básni se snad ani vyjadřovat nebudu a co se týče nápadu... mystifikace je fajn, beru ji, ale tohle mi přijde trochu jako zesměšňování Devilse a jeho stylu. Chápu, že jsi to asi nemyslel špatně, ale prostě za mě ne - promiň.
"Jak panensky bílou závějí,
jak mořem prostým nadějí,
mladý muž brodí se právě
myšlenkami ve své hlavě." :-)
Jinak - k básni se snad ani vyjadřovat nebudu a co se týče nápadu... mystifikace je fajn, beru ji, ale tohle mi přijde trochu jako zesměšňování Devilse a jeho stylu. Chápu, že jsi to asi nemyslel špatně, ale prostě za mě ne - promiň.


puero: Děkuji. :-) Zajímavá úvaha, taky jsem nad tím přemýšlela. Dokonce jsme na to myslím narazili i na literárním semináři ve škole... Řekla bych, že to záleží právě na konzumentovi, jestli se spokojí jen s estetickou funkcí, nebo jestli básni nutně potřebuje rozumět. Aby to čtenáře skutečně obohatilo, zkrátka mu ta báseň něco přinesla, je samozřejmě lepší si ji vychutnat po všech stránkách, ale z vlastní zkušenosti vím, že kdysi dávno jsem četla ráda i básně, kterým jsem nerozuměla - fascinovali mě. A o to víc, když jsem se k nim později vrátila a zjistila, že vlastně nejsou zdaleka tak složité, jak se mi na první pohled zdálo. No asi bych řekla, že na to neexistuje pravidlo - může se líbit někomu, kdo jí neporozumí a naopak někomu, kdo ji pochopí, se líbit nemusí. Můžu to klidně vyzkoušet - dát ji přečíst někomu, kdo čte radši rýmovačky. :-)


Ta se mi moc líbí, autora jsem si tipnout netroufala, teď už chápu proč. :D
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
marty [13], Meluzina [12], Caro_in [12], arwmarie [12], Sirael [10], nanynaaa [9], mprecek [8]» řekli o sobě
Helee řekla o Werena :Spřízněná duše s tvůrčími záchvaty, jimž se žádné nevyrovnají. Objekt, kterému závidím a přeju v jednom..