jde o to.

pocitová

11.05.2010

básně/ostatní

1306(12)

směju se
lidi okolo vypráví příběhy
jejich začátky doprovází klavír
jsem v té vší poetice
jak pěst na oko
nesměju se televizním estrádám, nesměju se opilosti, nesměju se náhodám

a už vůbec se nesměju vtipům
jsem maličká, hloupá
dámě vedle se rozsypaly perly z náhrdelníku
a vypravěč ztratil nit
lidé pili ze sklenic
tlumili nutné ticho, tlumili hlasy ve svých hlavách, tlumili strach ze života

tlumili bolest

. jde o to
utlumit všechno
a smát se už jen
sám sobě .

Komentáře (3)

11.05.2010 - 23:23

Matttyna

čirou náhodou...taky mi tu hraje Baroko...
a jinak...máš celkem pravdu...ač je to hodně pesimistické

11.05.2010 - 21:49

valemart

"panoptikum na renesanční téma, z planety lidí, bez člověka.." první myšlenka po přečtení, když jsem měl puštěného Mullera a Baroko .. pocit..

11.05.2010 - 18:33

puero

Vida, taky máš takový pocit, že lidi okolo už vlastně umřeli a jen tady straší? Apatičtí, neschopní se pohnout, snadné terče?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

jde o to. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : špína
Předchozí dílo autora : vždycky je světlo

» vyhledávání

» řekli o sobě

casa.de.locos řekla o mechanická okurka :
jeho mimoděk rebelující a hrozně bezprostřední poezie mě prostě baví, i když s pomeranči toho asi moc společného nemá

jde o to.

» kategorie

» vyhledávání

» menu

» hrátky

» autoři online

» narozeniny

» řekli o sobě

Chat ¬

Poslední aktivity ¬

Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

Tapety na plochu ¬

jde o to.

» kategorie

» vyhledávání

» menu

» hrátky

» autoři online

» narozeniny

» řekli o sobě

Chat ¬

Poslední aktivity ¬

Nejčastěji komentujícív minulém měsíci ¬

Tapety na plochu ¬

Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬