 24.03.2010 1 822(7) 0 |
někdo mi vzal mé srdíčkové brýle
svět je teď zvláštní
plný světla
až to bolí
popichuje to příšery vevnitř
ty řvou
po perfektním egu
a zase to bolí
lidi se pořád ptaj
moje tvář nemá ráda otazníky
cizí dlaně
a izolepu
osamělý králíček nemůže najít domov
tak se uchýlí k sebevraždě
a pořád to bolí
stezka odvahy nás nezastraší
protože vždycky je světlo
.
nikdo nechápe
že nejmíň světla je v pravé poledne....
.
svět je teď zvláštní
plný světla
až to bolí
popichuje to příšery vevnitř
ty řvou
po perfektním egu
a zase to bolí
lidi se pořád ptaj
moje tvář nemá ráda otazníky
cizí dlaně
a izolepu
osamělý králíček nemůže najít domov
tak se uchýlí k sebevraždě
a pořád to bolí
stezka odvahy nás nezastraší
protože vždycky je světlo
.
nikdo nechápe
že nejmíň světla je v pravé poledne....
.
25.03.2010 - 22:10Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
vždycky je světlo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : jde o to.
Předchozí dílo autora : dokonalá metafora
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
SSS řekl o Kleriska.KX :Nejdelší a nejkrásnější báseň, kterou jsem kdy četl, chci číst a doufám, že dočtu. Ale jen do třetí čtvrtiny, tu poslední chci dopsat.. /Navždy moje, pro mě, ale jen tajně. I když už nebudeš chtít.*/ /..i teď, když už nechceš./
