přidáno 24.03.2010
hodnoceno 1
čteno 701(7)
posláno 0
někdo mi vzal mé srdíčkové brýle
svět je teď zvláštní
plný světla
až to bolí
popichuje to příšery vevnitř
ty řvou
po perfektním egu
a zase to bolí
lidi se pořád ptaj
moje tvář nemá ráda otazníky
cizí dlaně
a izolepu
osamělý králíček nemůže najít domov
tak se uchýlí k sebevraždě
a pořád to bolí
stezka odvahy nás nezastraší
protože vždycky je světlo


.
nikdo nechápe
že nejmíň světla je v pravé poledne....
.

přidáno 25.03.2010 - 22:10
Někdy se ten konec izolepy nedá zaboha najít.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
vždycky je světlo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : jde o to.
Předchozí dílo autora : dokonalá metafora

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku