|
Spontánní vyplavenina. Prostě musím :-)
 19.01.2010 8 1998(27) 0 |
moje barevné snění
s tvým se nesrovnává
jaro tě asi nedojme
a stejně tak
básničky plné kolibříků
krabatíš čelo
a vůbec!
co po nás bude až zmoudříme?
radost je teď
i když mé barevné snění
s tebou se nesrovnává
s tvým se nesrovnává
jaro tě asi nedojme
a stejně tak
básničky plné kolibříků
krabatíš čelo
a vůbec!
co po nás bude až zmoudříme?
radost je teď
i když mé barevné snění
s tebou se nesrovnává
22.02.2010 - 18:18hlavně nezmoudřovávej :) a ty, který nedojímá jaro, něčím pořádně křápni po palici, ať se jim rozsvítí :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Proč se míjíme : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Momentka
Předchozí dílo autora : Všeobecná tvůrčí krize
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Helee [15], Lixandra [13], Martenin [13], plavoc [12], kofinonpoet [12], Oiniké [10], Debie [10], archibald [8], Fatr [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
