černota

bílá s černejma flekama
jako dalmatýn
a sníh
sype se z nebe a chladí
sype se z nebe a přikrejvá listí
dívka v šatech - červenej satén
kontrast
rozpíná ruce a padá na záda
padá
a vlasy za ní
černý jako uhel
černota co se vlní ve větru
černota co ničí a pohlcuje
černota co se rozprostře na bílým koberci jako všepohlcující konec
jsou všude
hudba není slyšet přes tu čerň
nebe je černý
břízy jsou černý
zem je černá
šaty jsou černý
všechno je černý a nic není
jen v mysli
jen ve snu
jen jako
jen teď
je jenom teď a jenom tady a jenom ona - ta černota
pohlcuje a ničí a drancuje a je nádherná a zlá
z tý černi vykvete růže
černá
ale ne tak
má dlouhatánský trny a bodá do prázdnoty

pak vyjde slunce