báseň, snad lechtivá, první pokus o pravidelný rým
 05.01.2010
4
2243 (22)
0
ach jak moc chci tě mít na gauči
dlouho se na tebe dívat
hladit tě horním rtem po tváři
a na šíji tě líbat

chci ti rozepnout košili
slyšet napětí v tvým hlase
jen sklenku vína jsme požili
chci se utopit v tvých vlasech

miluju nejvíc tvý pihatý ramena
vaděj mi košíčky s krajkou tenkou
sedni si na moje kolena
a já ti pomůžu s podprsenkou

mám spíše pocit že problémů přibylo
to ty dvě růžový kulatý dobroty
pod záminkou aby vedro ti nebylo
navrhnu aby sis sundala kalhoty

nehtíky u nohou s červeným lakem
bílá kůže s nulovým třením
začínáme trochu třást se blahem
nepřestanem dřív než s rozedněním

vrcholem jsou pak bezbolestný křeče
v mých snech mi jenom tak neutečeš
 27.05.2011 17:57
Bez dalších slov :)
 13.05.2010 10:20
Pekne a prijemne se to cte:)
 09.01.2010 10:59
 Tom
cim blize konci tim lepe to zvladas... teda u mne to konci predposledni strofou... ty posledni dva verse (ja vim, ze poenta a tak) mi prijdou zbytecne
 06.01.2010 17:08
Tak nějak si představuju lechtivou, laškovnou a přitom tak nějak milou "postelovou" básničku.:) Moc se ti povedla!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.