Docent

Tádap týdab dýdab
chrrrr chrrr chrrr, chrrr chrrr chrrr
nejde mi to, nejde,
málo...jsi se snažil šmejde,
nejde mi to, nejde,
a to jsem ti tolik věřil,
nejde mi to nejde,
popisovat cizí věci,
vliv některých druhů, na mou krátkou existenci,
nejde mi to nejde, asi mám špatný podklady,
sednu padnu, suchý konce,
nejde mi to nezněj zvonce,
z kostelíka uznání, docent lidi nechválí,
a když chválí, z pusy kálí, doma v zimě petky pálí

nejsem žádnej vědeček, hmyzu plnej byteček,
nabodlí mladí na špendlíkách, nemohou bzučet o štastných klikách,
nejde prostě nejde,
nevim jak se pohnout dál,
tak nechutné zadání v hlavě marné hrabání,
nechrání mě zdání, že jsem Ňákej jinej,
chytrej přitom blbej,
chci přeskočit týdadab,
zdrhat pryč má svojí cenu,
když víš co máš vyhledat
a tak nejde mi to nejde,
a komu na tom sejde,
sám tu sedim hodiny,
nenapsal jsem větu kloudnou,
můj kouř líbá černý mraky,
měsíc stoupá nad baráky,
průvodčí to odpískal,
k vlakům lásku nezískal,
potřebuju více stresu,
štěrk, prach, písek, břidlice,
nestratil jsem lásku k lesu,
discus, helix, jepice,
perpolita, pissidiu,
všichni jedou na lithiu
malacolimax tennulus,
arion rufus rotundatus,
to jsou týpci z lesa křehcí,
mají nohu sliznatou,
někteří maj k tomu schránku,
pohrdají kravatou,
pohrdají mými cíli,
srovnaní jsou jsou do latiny,
stačí jim jen houby, mechy,
nemaj srst a nemaj blechy,
pod trouchnivým pařezem, nebo padlou kládou
tykadlem mávnou nad jazzem, kopky vajec kladou,
psát mám o nich odborně, a to je mi odporné,
vím že žijí v lepším světě, ve dne v noci, v zimě létě
stoprocentní pohodička, svobodička nebetyčná,
chtěl bych býti slimákem, nebo ptákem nad mrakem.
pojď mi docente

stejně už je všechno jinak, dík kámo žes odepsal, sám by jsem to těžko zvládl, jsi tak mlád