mozna si ani nebyl.

v nasich tvarich se odrazej chyby lidi, kteryma sme se stali. nemusime bejt tim, kym podle vsech mame bejt, nemusime mit jmeno, ktery nam bylo dano, nemusime jit po ceste, kterou nam ostatni ukazali. muzem bejt tim, kym chceme. muzem bejt spolu a klidne naporad.
a nemyslim si, ze spatny veci, co se nam stavaj, sou dusledkem toho, ze sme driv lhali. slysim ty nase ohrany pisnicky a hazu do kose vsechny fotky. v pocitaci mam 78 nasich alb, z toho jich je tak tri ctvrte cernobilejch. doplnuju tu nasi slepou mapu a urcuju, kterym smerem pudu. a kterym smerem chci, abys sel ty. jenze ty pudes asi jinam. ty mas cile a plany, ja neplanuju a du si svou cestou. jen ty smery hledam. a urcuju. sem svym ukazatelem. ty poslouchas the beatles, ja jen beatles. hrajes na piano, ja na klavir.
nejvic se mi libilo, ze sme byl kazdej uplne jinej. ale oba sme asi vedeli, ze se rozpadame. uz zmizely doby, kdy sme se drzeli za ruce. ted se drzime za papir, kterej se trha. a to tech trhlin se uz vsaklo skoro vsechno, co nas spojovalo.

mam te porad v srdci a citim, ze jen tak nezmizis. asi to ani nechci. jen bych chtela nejakej posledni okamzik. nejaky posledni gesto. na ktery bych pak mohla vzpominat.


chci gesto. gesto. gesto. ciny.
ale slova taky dobry. tak proc mlcis?
uz nejsi muj. mozna si ani nebyl.