Tahle báseň vznikla asi před půldruhým rokem jako komentář k dílku, kterým se mi jistá i zdejší autorka pochlubila ještě před publikací. Vytvořit k ní mužskou verzi bylo dílem okamžiku. To už tak někdy bývá, když múzám se nechce spát...
 06.04.2009
4
1886 (25)
0
Má virtuální přítelkyně,
když čtu si verše Tvé,
zrak můj se řádky toulá líně,
ne však tak srdce mé!

A čtouc si verše Tvoje něžné,
líp poznal bych Tě rád,
a vzdal Ti hold jak vzácné kněžně,
že umíš takhle psát!

Představuji si oči Tvoje,
dvé křišťálových studánek,
i pohledů Tvých včelí roje,
nosíku něžný pahorek!

A v duchu vidím rety Tvoje,
dva racky v rozletu,
a kladu na ně něžně svoje,
ať chvíli prodlí tu!

A slyším hebkost Tvého hlasu,
v něm nepoznaný cit,
na kráse tváře Tvé se pasu,
a skládám tenhle hit!

Cítím žhavý dotek Tvé kůže
mátový dech úst smyslných,
jež pobláznit dovedou muže,
že s Tebou touží spáchat hřích!

Když pak si vlezu do pelíšku,
o Tobě zdá se mi hned sen,
že líbám kůži na Tvém bříšku,
Tvůj virtuální přítel jsem!
 07.04.2009 13:42
Hezké veršování, určitě kaaždou čtenářku potěší.
 07.04.2009 07:21
Je to pěkné, věru,
zkrátka v každém směru:-)
 07.04.2009 06:23
tvé verše pod kůži se derou,
až k srdci cestu nachází,
u Tebe múzy o místo se perou,
často Tvou mysl obchází
 07.04.2009 00:12
Mé virtuální přítelkyně,
často mi vaše verše vzaly dech.
Dík básním často slídím po češtině,
a hodnocení zbývá na lidech.
Věším sem svoje další rýmy,
jak místní limit dovolí mi.
Porostou snad mé řádky v ceně,
smím-li sem přidat jednu denně? :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.