Život je pes

Stěžuju si kapalině v láhvi měděné,
problémů mám jindy víc jak dost.
Sedím na bednění do uličky řazené
a vzkazuju vám svoji nevinnost.

Prodírám se skelnou vatou,
nejde mi to na rozum,
kolem lítá komár,
zpívá bzum, bzum, bzum.

Díky telegrafu v hlavě nepošlu nic dál,
když z ní žádný dráty nevedou,
holá mysl šustila, jak v ní vítr vál,
v rušné cestě auta nejedou.

Do zahrady z jitra
hukot zpěvných ptáků křičí zas,
vstávej povaleči,
den přišel mezi nás.

Život je pes a jako dnes,
nejlepší je přítel člověka.
Život je pes jak přes ves,
honem rychle utíká.

Do uší mi k spánku uléhají tóny,
kaluže svět vystřízlivěl žal.
Spousta hlavolamů těžší nežli Babylony,
ten na konci za tu cestu stál.

Pořád se dívám životem,
co nejde mi tak na rozum,
kolem lítá zase komár
zpívá bzum, bzum, bzum.

Popletená píseň stále zní jak ozvěna,
zbavit se ji nelze jenom tak.
Moje duše cítí se jak otrokyně znavená,
jak bez křídel a bez hlasu pták.

V opojení podvečerním
piju z láhve bubliny.
žasnu nad tím světem,
že je úplně jiný.

Život je pes, ten věrný čas,
nejlepší je přítel člověka.
Život je pes jak přes ves,
honem rychle utíká.