Voda

Hledím na svět a mám mokré oči.
Jsem smutný a přitom chci se smát.
Malá kapka, co mé tváře smočí
a pak k ústům zlehounka se stočí
a zůstane tam chvilku stát.

Člověče, haló! Sem se koukni, hej!
Já jsem tady! Jen se podívej!

Všude kolem je spousta čisté vody
a nikdo neví odkud se jen bere.
Padá z nebe, ze země se dere.
Vlnkami se na nás všechny směje.
Občas studí a občas také hřeje
a plné jí jsou všechny čerstvé plody.

Já však ptám se: Co tu vodu čistí?
Kde končí všechno opadané listí?
A proč voda zdá se občas kalná?
Lidé, jste si vším tak jistí...
Kdo z vás proto jako první zjistí,
zda všechna snaha není trochu marná?

Všude kolem je spousta čisté lásky
a nikdo neví odkud se jen bere.
Není srdce, kam se neprodere.
Kdo ji zná se pořád jenom směje.
V létě chladí a v zimě zase hřeje.
A také léčí, věřte, bez nadsázky.

Lásko moje, haló! Sem se koukni, hej!
Já tu čekám, tak ty už nečekej!

Hledím na svět a na tváři mám duhu.
To malou kapku prozářilo světlo.
Jak poutník, co vymanil se z kruhu
a vědomý si nemalého dluhu,
doufám, že nic se nepopletlo.