O papírku z lastury

Námořník na vlnách osudu.
To vážně zní moc krásně.
Bičován větry života,
v ráhnoví šeptá básně.
A vítá bouři,
co s ní chce se rvát.
Dálky ho lákají,
to nejde se bát.
Do písku svého ostrova,
hází z truhly mince.
Pokud zrovna nevyplácí,
ze zajetí prince.
Pro zoufalství otců,
pláč sester a matek.
Snad proto duše na moři
mají v srdci zmatek.
A v očích touhu,
co živí odvahu.
Vstříc smrti na moři,
nebo náruči v přístavu.