Polární noc

Polární noc

Noc se třpytí leskem mrazů,
to jiskří opar zmrzlých mlh.
Mlh, co chtěly stoupat vzhůru
a proměnit se v krásu duh.

A v tom třpytu odráží se
tisíc jisker chladných hvězd.
Hvězd, co září na obloze
a neruší je světla měst.

Noc se chvěje při čekání,
až se měsíc v stříbro oblékne.
A do ticha tak tajemného
v dáli starý lišák zaštěkne.

Do ticha zní melodie
a zní jak chorál nebes andělů.
To snad vítr žene zbytky listí
do koutů u bran starých kostelů.

A v tichu prázdných tónů
je slyšet pouze noční vzdech.
Že tisíc jisker pod oblohou
je vidět jenom v leže na zádech.

Přec ještě něco v dáli září,
v dáli severního obzoru.
To jen pozdrav z kruhu polárního,
co připomíná světlo hořícího fosforu.

Ta krása se k ránu míhá
a nikomu se z toho nechce spát.
Ač oči téměř usínají
tu podívanou každý musí vidět rád.

A ráno v lesku mrazů
zatřpytil se opar zmrzlých mlh.
Mlh, co vzhůru vystoupaly
a změnily se v krásu polárních duh.