Pocity

Tu v očích slzy se třpytí
slzy, co nechtěl jsem vyplakat.
V to ráno v ledovém přítmí
se zvukem z děl
mi zbylo, než jen v zoufalství si lkát.

Ta bezbřehá radost z žití,
v beznaděj změní se hned.
Ta čerň, co na mne teď hledí
přes lijáku proud,
mi nastaví do cesty zeď.

To změní se ve chvíli svět
ve chvíli, kdy chystám se žít.
V bělostném prachu nad hlavou,
ve střípcích rozházených,
přestávám o zítřku snít.

A na chvíli zatočí se svět
ve zvucích z tříštivých ran.
Meluzíny do okolí kvílí,
pak ticho se rozprostře kol
a já jsem pořád tak sám.

To ticho prazvláštně zní,
je jak chvění, když doznívá zvon.
Pomalu zjihlé oči otvírám,
nevěřím, že jsem to já,
že na dohled byl čísi skon.

Tu v očích slzy se třpytí
slzy, co nechtěl jsem vyplakat.
V to ráno v ledovém přítmí
se zvukem z děl
mi zbylo, než jen v zoufalství si lkát.