S mršinami

Když polibkem ze zvyku
zmrazíš všechny pocity
zas vášeň usne na gauči.
Emoce rozpité jak akvarely
neboj
nepláču
to jen mokrým do mokrého
s touhou po citu
namaluju nostalgii
ve snaze ožít.
S mršinami vztahů
hnijících uvnitř
těžko budu čekat na zázraky.
Chce to pár voltů
jen netuším kam
jestli srdce nebo hlava
možná níž
co já vím
když umím snášet bolest
ale životem proplouvám jako kámen
co leží na dně a čeká
až ho někdo omylem nakopne.
Věřím jen v hloubku
šířku a délku
prostor a čas
všechno ostatní jsou kecy.
Doufám že nedojde k recyklaci mojí duše
další pokus už fakt nedám
ani jako mravenec.