Kudy

Ten čas společně strávený,
je hezký, milý, avšak bez něhy,
stále stojíme vnořený,
v tom stavu, bez deky.

Podzim své již stačil říct,
ty však stále váháš,
zda svolit smíš mi víc,
poznání přednost dáváš.

Kudy k Tobě cesta vede,
přes pole, nebo chodníky,
ta stezka tudy nepovede,
bez času, ani povídky.

První vločky k zemí padají,
další setkání snad nastane,
společně se objímají,
jen ty chvilky v představě.

Již však jen kousek energie mám,
která časem vyprchá,
a Tebe tak jistojistě přenechám,
dalšímu, jenž více jí má.