Jako když napadne a záhy roztaje,
stejně tak vše mísí se v tuto chvíli,
to ponětí zřejmě mít nemůže,
bolí to jako včera, dokonce sílí.
Ten květ co vykvete a pak uvadne,
součástí přírody-běhu.
síla však člověka přepadne,
a nemá žádnou radu.
Co viděl v ní to tajemství,
jenž skrytostí zahalené,
toužil být tou bytostí,
jenž má klíče jediné.
Netušil, kudy cesta vede,
stále zmaten z jejich náznaků,
proto píše slova - verše.
aby zahnal zármutků.
stejně tak vše mísí se v tuto chvíli,
to ponětí zřejmě mít nemůže,
bolí to jako včera, dokonce sílí.
Ten květ co vykvete a pak uvadne,
součástí přírody-běhu.
síla však člověka přepadne,
a nemá žádnou radu.
Co viděl v ní to tajemství,
jenž skrytostí zahalené,
toužil být tou bytostí,
jenž má klíče jediné.
Netušil, kudy cesta vede,
stále zmaten z jejich náznaků,
proto píše slova - verše.
aby zahnal zármutků.
11.12.2023 14:34
Hanulka
alfiozo : ano, všechny cesty vedou do Říma....Smuten nebuď. Děkuji.
11.12.2023 12:00
Mnoho cest vede do Říma,
není jenom ta jediná...
Co bylo, bylo a je pryč,
jen dále hledej správný klíč,
člověk se mockrát pomýlí,
než uslyší zas: "Můj milý!"
:-)
není jenom ta jediná...
Co bylo, bylo a je pryč,
jen dále hledej správný klíč,
člověk se mockrát pomýlí,
než uslyší zas: "Můj milý!"
:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.