Rozloučení

Jako když napadne a záhy roztaje,
stejně tak vše mísí se v tuto chvíli,
to ponětí zřejmě mít nemůže,
bolí to jako včera, dokonce sílí.

Ten květ co vykvete a pak uvadne,
součástí přírody-běhu.
síla však člověka přepadne,
a nemá žádnou radu.

Co viděl v ní to tajemství,
jenž skrytostí zahalené,
toužil být tou bytostí,
jenž má klíče jediné.

Netušil, kudy cesta vede,
stále zmaten z jejich náznaků,
proto píše slova - verše.
aby zahnal zármutků.