Mlčení

Soudě dle Tvého mlčení,
což naprosto v pořádku,
zájem není plně sdílený,
usuzuji ve spánku.

Neznali jsme se zas tak krátce,
abys volila tuhle cestu,
myslím, že je nehezké,
tichem uzavřít to tu.

I to však forma odpovědi,
jako postel – pohodlná,
možná plná váhavosti,
ale už ne - citlivá.

To že cit je neopětovaný,
přijímám a chápu,
už dlouho bylo patrný,
že nemám správnou váhu.

Přesto – naději držel jsem,
ve skrytu duše doufal,
že společně to posunem,
do společných poupat.

Upřímnost nade vše vítězí,
být u sebe sama,
a měnit tak prostředí,
ne k velkému drama.

Chovejme se hezky k sobě,
tedy tak, jak bychom chtěli,
aby svět se – v této době,
oblékl a rozveselil.