Jsem taková povaha

Mnohokrát slyšel jsem, že prý jsem hloupý,
když z práce nosím si jen s octem houby.
Já se však častokrát bohatý cítím,
když večer u básní prohrávám s pitím.

K čemu mi drahého auta a domu,
užívám pohodu, gin tonic k tomu.
Radost mi nedělá drahá psí bouda,
často mi malá je má rodná hrouda.

Batoh si zabalím, letadlo čeká,
miluju místa, kde jiný si heká.
Milerád opouštím komfortní zónu,
abych se s láskou, zas moh’ vrátit domů.