Zlatovláska

Vyjel Jiří ráno z hradu,
zamyšleně mne si bradu,
Zlatovlásku pro krále,
jinak má vám namále.

Do další když dojel říše,
pokloní se, spustí tiše,
přání krále tlumočí,
po pannách se otočí.

Zlatovlásku můžeš míti,
všechny je dám zahaliti,
podvolím se výběru,
nazpět žádnou neberu.

Dvanáct jich tam v řadě stojí,
vybrat pravou se nebojí,
muška, kterou zachránil,
teď mu najde správný cíl.

Ta, co nejvíc vdát se chtěla,
falešné vám zuby měla,
prsa samé vycpávky,
prostě víla z pohádky.

Kapka medu mušku zláká,
je to zrada na junáka,
nemá štěstí na líci,
že si vybral babici.

Těžko nyní hledá radu,
když se zvolna blíží k hradu,
král však snahu ocenil,
s babou ho pak oženil.