Procitnutí

Vplést se do tvých vlasů a jako z cigarety kouř stoupat vzhůru.

Unášet se na vlnách všech něžných hlasů a mít pod nohama pevnou půdu.

Jako jiskra ze tvých očí vytrácet se, utéct před tím vším, co se ve mně děje.


Křičím teď do tmy, možná zbytečně,

trpím, ztrácím se, umírám,

a ty se stále tváříš netečně.

Pomalu se temnotě otvírám.